Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historické zajímavosti

Římskokatolická farnost Deštná u Jindřichova Hradce:

 

Farní kostel sv. Ottona

 Farní kostel sv. Ottona v Deštné

Celkový pohled na farní kostel sv. Ottona

 

Založení a zasvěcení původně jistě dřevěného kostela spadá do období před 1. polovinou 13. století. Je pravděpodobně spjato s německými rytíři a kolonisty přišlými z okolí Bamberka, kde žil a je pochován biskup Otto, patron deštenského kostela. Tomuto svatému je v Království českém zasvěcen pouze kostel v Deštné.

Kostel byl původně pravděpodobně dřevěný. Kamenná stavba chrámu v románském slohu byla provedena kolem roku 1250. Z původního románského slohu zůstal portál vycházející z kobky pod věží do lodi (zdobený listovými dekory) a 3 m vysoký sloup proti kazatelně. Presbytář, postavený Rožmberky, je vrcholně gotický z doby po roce 1380. Presbytář je dlouhý 21 m a široký 7 m, výška přes 15 m.

Velká ranně barokní kostelní věž byla postavena v roce 1687 za hraběte Jana Slavaty. Původně dvoubáňová věž je vysoká 51 m, z toho zdivo 26 m. Kostel několikrát vyhořel, shořela i věž a zvony se rozlily. Poslední velký požár byl v roce 1846 a v roce 1883 vypracoval místní farář Bedřich Kamarýt plánek, podle kterého byla postavena nová věž, také ještě dvoubáňová. Nynější podobu získala při generální opravě v roce 1921. Poslední oprava - natření věže - byla provedena v roce 1998.

Na věži jsou odedávna zavěšeny zvony. Byly ničeny požáry a válečnými konfiskacemi a znovu pořizovány. Od roku 1948 zde zvoní zvon Václav (591 kg) a Marie (409 kg). Na malé věžičce presbytáře je zvonek - umíráček. Od roku 1990 je těžká práce zvoníkova nahrazena elektrickým mechanismem, s jehož pomocí oba zvony vyzvánějí. Už za starých časů byly na věži hodiny, které při častých požárech také trpěly. Předposlední stoletý stroj mistra Rezka z Jindřichova Hradce byl v roce 1986 nahrazen novým, také na elektrický pohon.

Roku 1733 nechal hrabě Windischgrätz, majitel panství, přestavět loď barokně a rozšířit ze 7 na 11 m, délka 27 m, výška přes 15 m.

Kněžiště má hlavní oltář z roku 1760. Tři barokní oltáře a hlavní oltář vyzdobil obrazy děkan Bedřich Kamarýt, pochovaný na zdejším hřbitově. Od tohoto autora je i velice kvalitní křížová cesta.

Hlavní oltář v kněžišti (presbytáři) je z roku 1760. Jsou tam starobylé lavice a zbytek bývalého oltáře sv. Jana Nepomuckého. Před hlavním oltářem pod dlažbou je skrytý hrobový sklípek, kde byli pohřbíváni příslušníci okolní šlechty, kněží a bohatí měšťané. V kamenné dlažbě je uloženo několik náhrobních kamenů, bohužel již sešlapaných a nečitelných (asi z r. 1564, 1771).

V kostele se nalézá i kamenná křtitelnice ze 17. století, která je před kazatelnou u oltáře sv. Jana Křtitele. Krásná barokní kazatelna je z roku 1675, kde jsou obrazy čtyř evangelistů - snad dílo děkana Bedřicha Kamarýta. Na stříšce kazatelny je socha sv. Ottona, biskupa. Nad hlavním oltářem je socha sv. Michaela, po stranách sochy evangelistů. V hlavní lodi jsou tři boční oltáře - sv. Jana Křtitele, Panny Marie a sv. Anny.

Při významných příležitostech zdobí interiér kostela milostná soška Deštenské madony z počátku 15. století.

 Deštenská madona

Deštenská madona

 

Krásně tvarovaný barokní kůr nese staré varhany z konce 18. století.

Dříve byl kostel obklopen hřbitovem, zrušeným v roce 1789. Nedaleko stojí kříž s písemnou připomínkou na znovuzískanou svobodu v roce 1990.

 

Kostelíček sv. Jana Křtitele

 Kostelík sv. Jana Křtitele v Deštné

Celkový pohled na kostelíček sv. Jana Křtitele

 

Renesanční kostelíček vystavěný nad Svatojánským pramenem počátkem 17. století.

Průčelí kostelíčka je označeno latinským nápisem „Benedicite Fontes Domini“ („Blahořečte pramenu Páně“) s chronogramem C, D, M (= 1600).

Nedaleko kostelíčka byly vystavěny lázně, kde se uzdravilo mnoho lidí, především vojáků z třicetileté války. V roce 1811 daroval jeden jindřichohradecký měšťan kostelíčku za své uzdravení obraz madony, který zde visel do roku 1895. Nyní je v Národní galerii v Praze v Anežském klášteře s názvem Assumpta z Deštné.

 Deštenská Assumpta

Deštenská Assumpta

 

Kostelíček býval díky léčivému prameni poutním místem, které o svátku sv. Jana Křtitele navštěvovalo až 8.000 poutníků. Svatojánská pouť se v Deštné drží dodnes.

V kostelíčku jsou obrazy deštenského faráře P. Bedřicha Kamarýta, z nichž pro Deštnou nejvýznamnější, zobrazující pověst o nalezení svatojánského pramene, je umístěn nad vchodem.

Kostelíček byl opravován r. 1951 (pořízena kopie věžičky, která hrozila zřícením), v r. 1968 a naposledy v letech 1996 - 1997 (střecha a fasáda).

Naproti kostelíčku dříve stávala kaple sv. Antonína, postavená držitelem Deštné rytířem Antonio de Brucciem po roce 1623. Časem zchátrala a byla zbořena počátkem 19. století.

Vedle kostelíčka, v místě usedlosti čp. 198, bývala kdysi chatrč poustevníka, který se o kostelíček staral, přijímal pro něj dary od věřících, prodával svíčky a tištěné modlitby.

  Interiér kostelíku sv. Jana Křtitele

 Interiér kostelíčka sv. Jana Křtitele

 

Zajímáte-li se více o historii, prohlédněte si fotokopie z unikátní publikace „Soupis památek historických a uměleckých v Království českém“, týkající se farního kostela sv. Ottona a kostelíčka sv. Jana Křtitele.

___________________________________________________________________

 Státní zámek Červená Lhota

 Státní zámek Červená Lhota

Celkový pohled na zámek Červená Lhota

 

Ve farnosti Deštná u Jindřichova Hradce se nachází skutečná perla a klenot – Státní zámek Červená Lhota, který je národní kulturní památkou. Více se o tomto nádherném zámku můžete dozvědět na oficiálních stránkách zámku Červená Lhota.

 

 Filiální kostel Nejsvětější Trojice na Červené Lhotě

 Filiální kostel Nejsvětější Trojice na Červené Lhotě

Celkový pohled na kostel Nejsvětější Trojice

 

Filiální kostel Nejsvětější Trojice byl původně založen jako soukromá zámecká kaple. Stavba musela vzniknout někdy v 50. letech 16. století. Přesná data neznáme, víme jen, že roku 1557 zde bylo pohřbeno 5 zemřelých Jana Káby.

Během třicetileté války kaple patrně chátrala nebo byla vypleněna. Jisté je, že nový pobělohorský majitel Antonio Bruccio ji obnovil z trosek. Roku 1635 byla znovu vysvěcena a získala statut filiálního kostela. Od té doby se zde konaly pravidelné nedělní a sváteční bohoslužby. K úpadku došlo až koncem 18. století v souvislosti s josefínskými reformami.

Záznam z roku 1759 ještě dokumentuje snahu tehdejšího majitele Františka de Paula z Gudenu udržet pravidelný pořad bohoslužeb tím, že stanoví deštenskému kaplanovi roční fundaci 100 zlatých. Nový majitel Ignác Stillfried odmítl tuto částku poskytovat a omezil fundaci na naturální dodávku palivového dřeva.

Farář Matěj Polák patrně ve snaze ulehčit svým povinnostem odmítal v zámeckém kostelíku sloužit mše, což ospravedlňoval poukazem na reformu rušící domácí šlechtické kaple. Vznikl spor, který byl urovnán až na zásah církevní vrchnosti roku 1814. V kostelíku byly zrušeny všechny bohoslužby s výjimkou poutní mše svaté v den slavnosti Nejsvětější Trojice.

Zásluhou Johanna Schönburga-Hartensteina a faráře Bedřicha Kamarýta kaple počátkem 20. století znovu ožila. Roku 1907 jí byl oficiálně opět přiznán statut filiálního kostela a byly obnoveny pravidelné bohoslužby. V roce 1937 byl princ Johann pochován v nově vybudované rodinné hrobce přiléhající zvenku k severní stěně kostela.

Sakrální činnost byla přetržena až odchodem šlechty v roce 1945 a po zbytek 20. století se omezila pouze na výroční poutě slavnosti Nejsvětější Trojice a několik málo svatebních obřadů. V současné době je kostel opět funkční a vedle pravidelných mší sv. je i místem vyhledávaných církevních svateb.

  Interiér kostela Nejsvětější Trojice

 Interiér kostela Nejsvětější Trojice

 

Zajímáte-li se více o historii, prohlédněte si fotokopie z unikátní publikace „Soupis památek historických a uměleckých v Království českém“, týkající se filiálního kostela Nejsvětější Trojice a zámku Červená Lhota.