Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svátek Svaté Rodiny Ježíše, Marie a Josefa (cykl B)

28. 12. 2014

Vzor pro naše rodiny

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Prožíváme dobu vánoční, a do tohoto posvátného času neodmyslitelně patří i svátek Svaté Rodiny Ježíše, Marie a Josefa. Na Ježíše – pravého Boha a pravého člověka – nemůžeme hledět izolo­vaně. Aby se mohl narodit a žít jako člověk, musel mít své rodiče, musel žít v rodinném společenství.

            Moji milí, Svatá Rodina nazaretská je pro nás nedostižným vzorem vztahů lásky otcov­ské, synovské a mateřské. Je pro nás příkladem úcty k tajemství druhého člověka, respektování jeho individuality a osobnosti. Ale zároveň je pro nás ukázkou poslušnosti a podřízenosti autoritě. I když byl Ježíš Boží Syn, podřídil se lidské rodičovské autoritě.

            Bratři a sestry, co je však pro nás daleko důležitější, je poznání, že život Svaté Rodiny byl nelehký. Byl těžký a bylo v něm nejen mnoho radostí, ale i mnoho bolestí. A právě to může být pro nás, pro naše prožívání rodin­ného a manželského života, velikou oporou a povzbuzením. Věřte mi, nee­xistují vztahy mezi námi lidmi, aby nám nepřinášely mnoho trápení a řadu obtíží.

            Moji drazí, kdybych se vás teď všech zeptal: Je tu někdo, kdo se nikdy s druhým nepohádal, kdo nebyl rozčilený, kdo nebyl uražený, když mu někdo zahrál na strunu jeho sobectví? Myslím, že by nikdo neměl od­vahu zvednout ruku a říci: JÁ! Ano, náš pozemský život je putování slzavým údolím, kde si jeden druhému jdeme na nervy. A jsou lidé, kteří nám někdy jdou moc na nervy. To je skutečnost. A co teď s tím? — Jeden moudrý člověk kdysi řekl: „Při  většině sporů, které jsem slyšel nebo jichž jsem se aktivně zúčastnil, jsem shledal, že ti, kteří se přeli, si navzájem nerozuměli, během sporu si ani rozumět nechtěli, a často si ani rozumět nemohli.“

            Bratři a sestry, toto je skutečně kořen všech problémů, nedorozumění a střetů. Že si lidé nerozumějí, nechtějí rozumět a ani mnohdy si rozumět nemohou. A já se ptám: Proč je tomu tak? —  Protože je v nás málo lásky. Víte, my si mnohdy namlouváme, jak už umíme milovat, a přitom je to projev našeho sobectví. Milujeme většinou jen sebe a ne bližní. Kdyby­chom měli v sobě více lásky, tak bychom dokázali vidět věci úplně jinak. Láska se totiž dokáže podí­vat jinak. Láska dokáže i ve vypjatých situacích reagovat vlídným slovem, laskavým pohledem a něžným úsměvem.

            Moji milí, novomanželům se při sňatku čte úryvek z Vele­písně lásky svatého Pavla apoštola: „Láska je dobrosrdečná, nezávidí, nehněvá se, odpouští, všechno omlouvá...“ —  Kdybychom se podle toho opravdu řídili a nebyli jen křesťany-teoretiky, pak by náš život jistě vypadal jinak. Pán Ježíš, Boží Syn, nám ukázal, jak Bůh láskou a obětí likviduje lidský hřích. Tak i my se máme v lásce snášet, stále nerozebírat svoje slabosti, ale dokázat si je odpouštět.

            Přátelé Boží, a tak nám všem ze srdce přeji, abychom dokázali budo­vat ty správné vztahy lásky, porozumění a úcty k sobě – i když jsme slabí a  hříšní – jak se tomu učíme na příkladu Svaté Rodiny. Ježíši, Maria, Josefe, miluji vás – zachraňte naše duše! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.