Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svátek sv. Vavřince, jáhna a mučedníka

10. 8. 2015

Největší bohatství církve

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme svátek svatého Vavřince, jáhna a mučedníka. Vavřinec byl hlavním jáhnem papeže Sixta II., který byl pro víru v Krista Pána sťat, právě když 6. srpna léta Páně 258 sloužil v katakombách svatého Kalixta v Římě mši svatou. Několik dní poté, 10. srpna, byl umučen i jeho arcijáhen svatý Vavřinec. Ještě před svou mučednickou smrtí rozdal Vavřinec církevní peníze a cennosti chu­dým lidem. Když pak římští pohané po něm chtěli, aby jim vydal poklad Církve, ukázal jim na chudobné, kteří jsou tím pravým pokladem Kris­tovy Církve. Byl krutě mučen a pomalu upalován na kovovém roštu. Svatý Vavřinec byl velice uctíván už od nejstarších dob. Je pochován v bazilice San Lorenzo fuori le mura, čili „Svatý Vavřinec za hradbami“ ve Věčném Městě.

            Moji milí, svatý Vavřinec pocházel ze Španělska. Jeho rodiče ze­mřeli pro víru v Krista jako mučedníci, a tak se mladý Vavřinec odebral do Říma na studie. V Římě se seznámil se vzdělaným a zbožným knězem, který se jmenoval Sixtus. Tento kněz vyučil Vavřince v náboženství a poté mu udělil svátost křtu. Když se stal kněz Sixtus papežem, povolal svého žáka Vavřince do sboru sedmi hlavních římských jáhnů.

            Bratři a sestry, církevní obec v Římě se tehdy starala asi o tisícovku chudobných lidí, kterým zajišťovala jídlo, bydlení a ošacení. A právě tuto hmotnou péči o ty nejpotřebnější měl na starosti arcijáhen Vavřinec. Při pronásledování křesťanů byl papež Sixtus II. popraven. Vavřinec byl velice moudrý a prozíravý, a tak ihned po papežově smrti rychle rozdal všechno, co římská církev vlastnila. Podle prorockých slov milovaného Svatého otce Sixta byl za tři dny postaven před soud i arcijáhen Vavřinec. Zástupce řím­ského císaře dobře věděl, jakou funkci v církvi Vavřinec zastával, a proto ho požádal, aby ihned vydal všechny poklady církve. A tak nechal Vavři­nec shromáždit všechny chudobné v Římě na náměstí a představil je císař­skému ministrovi se slovy: „Tady máš největší bohatství naší Církve! Toto jsou naše poklady, toto jsou naše šperky!“

            Moji drazí, po těchto slovech se ministr rozzuřil k nepříčetnosti a nazval Vavřince odporným zlosynem. A podle toho také vynesl rozsudek: nejprve bičování, pak natahování na skřipec a nakonec pozvolné opékání na roštu. Když svatý Vavřinec vyslechl tento rozsudek, jeho srdce ho­řelo láskou a touhou po setkání se svým milovaným Spasitelem Kris­tem Pánem. A tak naplněn svatým nadšením svým katům odpověděl: „Skrze milosrdenství Boží neuznávám vaše pohanské modly, a žádného trápení se nelekám!“

            Bratři a sestry, když ho po zbičování a natahování na skřipec polo­žili na rozžhavený železný rošt, podíval se kolem sebe a radostně zvolal: „Buďte pozdraveny, vy římské pahorky, vy Boží chrámy, vy hrady sva­tých! Mě volá krásnější město, posvátnější chrám – mě volá život věčný!“ A tak se začal mladý mučedník pozvolna péct. Když byl po jedné straně již zcela spálen, zavolal na císařského ministra: „Poruč, ať mne obrátí na dru­hou stranu! Po této straně je už pečínka hotová!“

            Moji milí, poté se svatý Vavřinec už jenom modlil za příchod Bo­žího království do jeho srdce. A tak nakonec po velikém utrpení odešel 10. srpna roku 258 za svým milovaným Svatým otcem Sixtem do Kristova království lásky, milosrdenství a pokoje.

            Bratři a sestry, a my se ptáme: Čím nás může svatý Vavřinec oslo­vit i dnes? V čem spočívá jeho veliký odkaz pro nás? Zamysleme se spolu nad dvojím ohněm svatého Vavřince – nad ohněm těla a nad ohněm du­cha. Jeden oheň mu strávil tělo, druhý ho přetavil v duchu. Svatý Vavřinec se stal čistou Hostií – přesvatou obětí pro Krista Pána. On, hospodář řím­ské Církve, poznal hodnotu pokladů, které mol ani rez neničí. Nikoliv zlato země, ale zlato lásky bylo tou hodnotou, kterou si cenil nade všecko. Láska je tehdy dokonalá, když se dokáže dokonale strávit v rozdávání. Proto rozdal bohatství země chudým a sebe úplně odevzdal Bohu.

            Přátelé Boží, co dokážeme dát nezištně Bohu my? Co dokážeme rozdat chudým? Chudí – tento největší poklad Církve – to jsou všichni ti, kteří nemají dost chleba pro své tělo, ale především ti, kteří nemají dosta­tek Těla Kristova pro nesmrtelnou duši. Tyto všechny máme obohacovat, dříve než nás Pán povolá na věčnost. Kristus Pán čeká na oběť našeho ži­vota, který máme prožít ve službě Bohu a bližním. Nezapomínejme však, že i náš nepřítel – ten Zlý – je hladový jako vlk. A proto hledejme pomoc u Neposkvrněné Panny Marie. Ona nám u svého Syna vyprosí milost, aby­chom se nebáli svůj život proměňovat a aby naše srdce dokázala pro Krista hořet láskou. A jednou, až přijde náš čas, nás Kristus Pán uvede do svého království spravedlnosti, lásky, milosrdenství a pokoje, kde už ne­bude bolest, utrpení a pláč, ale kde se budeme s blahoslavenou Pannou Marií, se svatým Vavřincem a se všemi anděli a svatým radovat až na věky věků. Svatý Vavřinče, jáhne a mučedníku, oroduj za nás! Amen.