Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svátek sv. Jana Nepomuckého, kněze a mučedníka

16. 5. 2015

Neohrožený obhájce práv církve

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme svátek našeho národního světce a mučedníka, patrona naší českobudějovické diecéze sv. Jana Nepomuckého. A hned v úvodu si musíme uvědomit, že vize dneš­ního evangelia se začala uskutečňovat již v prvé generaci křesťanů a bude se uskutečňovat až do konce lidských dějin. Je aktuální i dnes. Stále putují křesťané ve světě před soudy a umírají pro opravdovost své víry a velikost své lásky ke Kristu. Mučedníků neubývá.

            „Budete ode všech nenáviděni pro moje jméno. Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“ Taková budoucnost, ta odporuje všem přirozeným touhám člověka – to „budete ode všech nenáviděni pro moje jméno“. Ale my myslíme příliš často na to, jak uhnout málo přesvědčivou argumentací z jasného slova Ježíše Krista. To být v nenávisti můžeme a musíme při­jmout – vždyť víme, že nás, své děti, Bůh miluje nesmírnou láskou a že my jeho milostí můžeme milovat i ty, kteří nás nenávidí. A tak odhalovat a bojovat proti zlu ve jménu Ježíše Krista.

            Moji milí, ve všech koutech světa najdeme sochu našeho světce Jana Nepomuckého. To český král ho nechal zabít pro jeho hájení Krista, pro jeho svatost. To čeští protestantští pánové umučili našeho svatého Jana Sarkandra v době pronásledování církve před Bílou horou – v době, kdy pronásledování církve bylo obdobné tomu pronásledování, jaké nastalo po únoru 1948, kdy se vlády zmocnili bolševici. To naši předkové – Přemys­lovci – vyvraždili celý rod svatého Vojtěcha a světce vyhnali ze země, a on kdesi na severu zemřel mučednickou smrtí.

            Bratři a sestry, ano, je tomu tak. Toto všechno se stalo. Byli umu­čeni a nenáviděni pro Ježíšovo jméno, říká Pán nám i dnes. A právě dnes si chceme připomenout svatého mučedníka Jana Nepomuckého. Kolik jenom je mostů v mnoha zemích, kde stojí socha nebo je umístěn obraz tohoto na­šeho světce! Náš národní patron, který byl utopen ve Vltavě roku 1393, je uctíván tradičně jako mučedník zpovědního tajemství. Nemenší pozornost by však měl poutat i jako neohrožený obhájce práv církve. Vždyť právě proto upadl jako generální vikář arcibiskupa Jana z Jenštejna v nemilost krále Václava IV., když v souladu s právem znemožnil jeho zásah do cír­kevního uspořádání v naší zemi.

            Moji drazí, svatý Jan Nepomucký je tím, který již ve 14. století před­znamenává v budoucnu se často opakující situaci obrany církve před chamtivou světskou mocí a zvůlí jejich nositelů. Česká církev má s těmito zápasy bohaté zkušenosti. Z nedávné doby můžeme vzpomenout např. osobnost neohroženého pražského arcibiskupa Josefa kardinála Berana, který hájil ústavou zaručená práva církve v polovině minulého století, nebo jeho nástupce na arcibiskupském stolci Františka kardinála Tomáška. Osud sv. Jana Nepomuckého sdílel i litoměřický biskup Štěpán kardinál Trochta, který zemřel po několikahodinovém ponižujícím výslechu StB. Na těchto vzorech vidíme, že není možné mlčet, když se církvi Kristově děje nespra­vedlivé příkoří. Tato pobídka trvá i do dnešních dnů.

            Bratři a sestry, proč jsou sochy sv. Jana stavěny u lávek a mostů? Jistěže to souvisí s připomínkou způsobu jeho mučednické smrti, ale mů­žeme hledat a nacházet i jinou symboliku. Most představuje pro člověka možnost, aby se v pořádku dostal z jednoho břehu na druhý. A tak se vydá. Když pak jde a podívá se z toho mostu dolů, mohou jej hloubka nebo di­voce se valící spousty vod vystrašit a znejistět. Nedbá na to, že na druhém břehu jej čeká vytoužený cíl cesty, a najednou se chce vrátit zpět na pev­nou zem. Ale na okraji stoj svatý Jan Nepomucký a říká: „Neboj se! Jdu s tebou a doprovodím tě. Věř mi! Může ti snad sama hloubka nebo zpěněná voda tam dole pod tebou ublížit? Přece právě proto je tady ten most, abys bezpečně přešel na druhou stranu.

            Moji milí, naše cesta vede z pozemského, často krušného života do radosti nebeského království. Tím mostem je Kristova církev. A takový most nestrhne žádná divoká voda, i kdyby vypadala sebehrozivěji. Takový most se nezřítí ani stářím, ani opotřebením. Právě proto, že se sv. Jan Ne­pomucký nezalekl a přešel, ukazuje tím i nám, že cesta po mostě je bez­pečná, a že svěříme-li se jeho ochraně, i nás po něm bez úhony převede.

            Bratři a sestry, vidíme, že tento svět má stejnou nenávist ke Kristu jako ten svět v minulosti a požaduje takzvanou „svobodu“ v překračování Desatera Božích přikázání. Vidíme, že tento svět požaduje, aby žena mohla rozhodnout o tom, zda její dosud nenarozené dítě bude žít nebo jej zabijí. Vidíme, že tento svět hlásá, že je možné zabíjet nevyléčitelně nemocné lidi a v takovém Holandsku se tato praxe euthanasie již legálně uskutečňuje. Vidíme, že tento svět povoluje pod záminkou „svobody“ šířit pornografii, a tak zabíjet duše nevinných dětí.

            „Budete ode všech nenáviděni pro moje jméno a jen ten, kdo vytrvá v lásce ke Kristu až do konce, ten bude spasen.“ Ale nám tento svět zla nic nevyčítá. Nevyčítá nám, že jsme Kristovi učedníci. My totiž mlčíme… Není to často na nás poznat, komu jsme uvěřili, není to často na nás po­znat, že jsme Kristovi a patříme Kristu.

Přátelé Boží, měli bychom se těšit a radovat se z toho, že jsme ne­náviděni pro jméno Ježíše Krista, našeho Pána. Měli bychom se těšit a ra­dovat z toho, že jsme nenáviděni pro to, že říkáme světu pravdu, že svět důrazně varujeme před mravní zkázou. A zatím se mnohdy bojíme vyjet na hlubinu. Pane, dej nám svou milost, ať jsme podle příkladu svatého mu­čedníka Jana Nepomuckého jen a jen tvoji. Tvoji až do konce. A ať se ne­bojíme, vždyť ty jsi s námi až do konce světa. Svatý Jene z Nepomuku, drž nad námi svoji ruku!  Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.