Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svátek Proměnění Páně

6. 8. 2015

Také já se proměním!

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme svátek Promě­nění Páně. Tuto úžasnou událost Proměnění našeho Pána Ježíše Krista nám popisují všichni tři synoptičtí evangelisté, a odvolává se na ni také apoštol Petr ve svém druhém listě. Tajemství Proměnění Páně je v úzkém vztahu k tajemství Kristovy smrti a Zmrtvýchvstání. Tak jak tomu bylo u Pána Je­žíše, tak tomu bude i u nás: také naše oslavení a vzkříšení začíná našimi bolestmi a kříži na této zemi.

            Moji milí, když chtějí lidé vyjádřit něco abstraktního, používají k tomu odedávna různé symboly a obrazy. Tak například symbolem lásky je srdce, symbolem štěstí je čtyřlístek, symbolem míru je holubice. A ve Svatých Písmech vidíme něco obdobného: Svatopisci také sahají k sym­bolům, obrazům, přirovnáním, chtějí-li nám aspoň trochu přiblížit nepřed­stavitelný a nepochopitelný pojem Boha.

            Bratři a sestry, také dnešní evangelium o proměnění Krista Pána užívá podobné obrazy, aby  nám naznačilo, že Syn člověka vstoupil do Boží blízkosti, že byl Boží přítomností zcela naplněn, že byl s nebeským Otcem zcela zajedno. Svatí evangelisté používají k vyjádření této úchvatné události Proměnění Páně tři symboly, které jsou ve Svatých Písmech často užívány: je to obraz hory, světla a oblaku.

            Moji drazí, jako místo setkání Pána Ježíše s nebeským Otcem se uvádí hora. Hora je v biblickém vyjadřování místem Boží přítomnosti a jeho působení. Také my rádi vystupujeme na hory. Výstup je dřina, ale ten zážitek nahoře za to stojí. Rozhled z výše nám hovoří o naší nepatrnosti, o velikosti Stvořitele, o kráse Božího světa. Na hoře se cítíme jaksi Bohu blíž, utíkáme se více do bezpečí a ochrany Boží ruky.

            Bratři a sestry, Krista Pána na hoře Proměnění obklopuje a promě­ňuje zářící jas – veliké světlo. Světlo zahání temnotu, nejistotu, strach. Světlo znamená blízkost Boží. V ohni hořícího keře ohlašuje Mojžíšovi na poušti svou přítomnost Hospodin. Žalmista často Boha se světlem ztotož­ňuje: „Hospodine, ty jsi mé světlo a má spása!“

            Moji milí, a konečně tu máme oblak. Oblak bývá v bibli často mís­tem, z něhož promlouvá Bůh. Oblak, mrak přináší déšť, je znamením úrody. Oblak dává blahodárný stín v úpalu slunce. Hora, sluneční svit a mrak – tři základní živly přírody – jsou v bibli symbolem tajemné blízkosti Boží. Promlouvá z nich neviditelný Pán nebe i země.

            Bratři a sestry, dnešní svátek Proměnění Páně nás tedy učí vníma­vosti pro znamení Boží blízkosti. Ale dnešní svátek nám také připomíná, že i my se máme proměnit. Ne sice tak najednou jako Pán Ježíš na hoře Proměnění, ne tak dokonale – to až snad jednou v nebi. Ale máme se pro­měňovat postupně, denně, nepozorovaně. My se měníme, jistě – stačí po­tkat spolužáka po letech a vidíme na něm, jak se změnil on – a on zase vidí na nás, jak jsme se změnili my. Měníme se, ale má to být měnění do krásy, ne  do jakési zapšklosti. Krása mladistvé tváře má dozrávat do krásy celé osobnosti.

            Moji drazí, na konci školního roku se ptala jedna kafetetka dětí, které téma se jim nejvíce líbilo. Patnáctiletý chlapec jí bez váhání odpověděl: „Pro­měnění Páně na hoře Tábor!“ A když se ho kafetetka zeptala, co se mu na této události nejvíce líbilo, dostala velice přesnou odpověď: „Protože mi to říká, že také já se proměním! Říkala jste nám přece, že Pán Ježíš dělal to, co se týká nás všech. Třem apoštolům ukázal, jací budeme po smrti. Tady můžeme být nemocní a slabí, tady nás můžou pronásledovat i zabít, ale to všechno nic není. My se proměníme jako Pán Ježíš! A pak jsme se učili, že po Vzkříšení rány Pána Ježíše zářily. Proto se nemusíme bát utrpení a pro­následování. Opravdu se můžeme těšit, že se proměníme!“

            Bratři a sestry, ten chlapec vyjádřil vlastně velikou naději. Naději ve věčný život, naději v lepší budoucnost. Avšak musíme mít na zřeteli, že předehrou naší hory Tábor – předehrou našeho proměnění – je náš osobní kříž. Kristus Pán nepozval na horu Tábor všech dvanáct apoštolů, ale vy­bral si jen tři z nich – Petra, Jakuba a Jana. Tím chtěl zdůraznit, že jen vy­volení budou hodni tohoto tajemství. Tím říká každému z nás: Tvůj kříž, milý bratře, milá sestro – tvé pronásledování se jednou takto slavně pro­mění!

            Přátelé Boží, toto je tedy odlesk radostného poselství dnešního evan­gelia o Proměnění Páně. I my, bratři a sestry Pána Ježíše, se máme proměňovat do stále větší krásy Božích dětí. A tak tedy zkusme – při pro­měňování ve mši svaté – zahlédnout zrakem svého srdce kousíček krásy proměněného Krista Pána.  Pojďme se i my dát trošičku proměnit láskypl­ným pohledem Ježíšovým, neboť on žije a kraluje od tohoto času až na věky věků. Amen.