Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svátek Panny Marie Fatimské

13. 5. 2015

05-panna_maria_fatimska.png

Třináctý květen v dějinách

            Milovaní bratři a sestry, drazí ctitelé a děti Panny Marie! Dnes je 13. květen, kdy si připomínáme výročí zjevení Panny Marie třem malým pasáčkům – Lu­cii, blahoslavené Hyacintě a blahoslavenému Františkovi – u vesnice Fa­tima v Portugalsku. Bylo to v r. 1917, právě před 98 lety. Už tři roky zu­řila první světová válka. Ten den byla neděle. Tři malé děti – Lucie, Hyacinta a František – když se vrátily z kostela, hnaly ovečky na pastvu na dolinu Iria. Bylo to v dalekém Portugalsku, u tehdy celkem neznámé ves­nice Fatima. Bylo poledne a najednou z jasného nebe vyšlehl blesk. Nej­starší Lucie řekla: „Poženeme raději ovečky domů, asi bude bouřka.“ Děti ušly kousek cesty, tam stál dub – a vyšlehl druhý blesk! Když se otřásly, uviděly nad tím dubem krásnou paní, oblečenou celou v bílém. Lucie se ptá: „Odkud jste?“ A paní jí odpověděla: „Přišla jsem z nebe.“ — „A co chcete?“ — Krásná paní řekla: „Choďte sem šestkrát, vždycky 13. den v měsíci. A já vám povím, kdo jsem a co chci.“

            Moji milí, děti poslechly a dozvěděly se, že ona je Královna sva­tého růžence, že si přeje, aby se modlily růženec a že válka už brzy skončí. Ale když se lidé nepolepší, přijde druhá válka – mnohem horší, než je tato. Předpově­děla také, že Rusko se obrátí k víře a že její Neposk­vrněné srdce nakonec zvítězí.

            Bratři a sestry, na důkaz pravdivosti svých předpovědí při poslední návštěvě – 13. října – učinila předpověděný „sluneční zázrak“. V poledne se začalo slunce na obloze točit, pak se blížilo k zemi jako žhavá koule. Lidé, kteří byli promoklí deštěm, padli na zem. Na tento zázrak se dívalo asi 70.000 lidí, až do dálky pěti kilometrů. A když zjevení přestalo, lidé byli všichni úplně suší. Tento jev je zachycen na fotografiích.

            Moji drazí, ale obrátí se Rusko? Přiznejme si, že jsme tomu moc nevěřili. Tak obrovský kolos a tolik satelitních států kolem! Toto prý bude, jak sami bolševici říkali, až na věčné časy a nikdy jinak. Říkali jsme si: opravdu se splní tato předpověď?

            Bratři a sestry, a přišel jiný 13. květen – psal se rok 1981. Papežem byl již třetím rokem Polák Karol Wojtyla – svatý Jan Pavel II. Když na­vštívil rodné Polsko, začalo to v sovětském kolosu praskat, objevily se vážné trhliny. Lidé zatoužili po  svobodě. Proto bylo v centrále sovětské KGB rozhod­nuto: „Tento papež musí zmizet!“ A našel se člověk, který to měl uskuteč­nit: byl to vrah z teroristické organizace „Šedí vlci“. Jako den likvidace papeže byl vybrán právě 13. květen. Byla tehdy středa.

            Moji milí, na náměstí sv. Petra ve Vatikánu byla veřejná audience. Svatý otec v bílém taláru jel otevřeným autem mezi davem poutníků a tu­ristů. A za­tímco bral do náruče děti, políbil je a vracel maminkám, vyskočil na ka­menný podstavec tento atentátník a vypálil pět ran po sobě.

            Bratři a sestry, na bílém taláru Svatého otce se objevila krev. Vy­kvetla jako rudý karafiát. Papež padl bezmocně do auta a jenom šeptal: „Maria, Maria...“ Šofér obrovskou rychlostí ujížděl se zraněným do římské nemocnice Gemelli. To, co průměrný řidič ujede za půl hodiny, on zvládl za osm minut. Když chirurg pozoroval ránu, užasnul. Kulka mířila přímo na srdce, ale uhnula všem životně důležitým orgánům – a Svatý otec zů­stal naživu.

Moji drazí, když později přišel navštívit svého atentátníka uvězně­ného v cele, Mehmeta Aliho Agçu, neslyšel nikdo slova. Ale kamera za­chycovala ty dva, jak seděli proti sobě. Odborníci na řeč podle rtů rozpo­znali, že papež se ptal: „Synu, kdo tě poslal?“ Rty Aliho Agçi vidět nebylo, ale papež to ví. A tehdy řekl: „Ten, kdo tě poslal, má mnohem větší vinu než ty.“

Bratři a sestry, a přišel 13. květen roku 1982 – rok po atentátu na  Svatého otce Jana Pavla. Papež přijel do Fatimy poděkovat. Do korunky Panny Marie dal vložit veliký projektil – náboj, který zůstal po atentátu v jeho těle. Tento klenot v koruně Panny Marie má větší cenu než dia­manty a safíry, které tu korunu zdobí. Tento klenot měl Svatého otce zabít, ale zázrakem na přímluvu Panny Marie ho nezabil.

            Moji milí, víme, že Rusko se nakonec obrátilo a my jsme získali svobodu také. Z obrovského bezbožeckého kolosu zůstala bouračka. A na nás nyní je, abychom zlo odklidili, a co bylo zbouráno, nově postavili. Máme se zase jenom obracet k Panně Marii a prosit: „Maria, udělej to za nás?“ Nebylo by to už příliš opovážlivé?

            Bratři a sestry, odpověď nám připomene ještě jeden 13. květen v dějinách. Byl to 13. květen 1940. Německé armády Vůdce Adolfa Hitlera vítězily na všech fron­tách. Velká Britannie nebyla připravená, a proto si za svého prvního mi­nistra zvolila mohutného muže s doutníkem v ústech, který jí dal symbol „V“ – victory – vítězství, sira Winstona Churchilla. Když se ujímal svého úřadu prvního ministra – právě 13. května – provolal k britskému národu památná slova: „Všechno jsme promeškali, nic jsme sami neudělali. Co vám teď mohu slíbit, jsou jenom mozoly a pot, slzy a krev. Ale když na­pneme všechny síly, vítězství bude naše. Důvěřujme v Boha a ve svou silnou pravici!“

            Přátelé Boží, toto je i po mnoha letech pro náš národ velké a stále živé poselství. Ano, máme svobodu. Všechny možnosti a šance jsou naše. Musíme však odstranit mravní škody a uskutečnit duchovní obrodu ná­roda. Nečekejme na nový zázrak z nebe. Pracujme na této obrodě s oběta­vostí a pílí, důvěřujme v Boha, v mocnou ochranu Panny Marie, a potom Neposkvrněné srdce Panny Marie nakonec slavně zvítězí! Ó, Maria, beze hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme! Amen.