Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svátek Obrácení svatého Pavla, apoštola

25. 1. 2015

Dělat to jako Pavel

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Svátky svatých slaví svatá církev zpravidla v den jejich narozenin pro nebe, to znamená v den jejich smrti. Dnešní svátek Obrácení svatého apoštola Pavla je jednou z výjimek z tohoto pravidla. Dnes slavíme onu tajemnou událost na jeho cestě do Damašku. Když mladý židovský farizeus Saul, neboli Šavel – horlivý ná­boženský fanatik, cestoval z Jeruzaléma do syrského Damašku, měl už za sebou aktivní účast na pronásledování křesťanů v Jeruzalémě.

            Moji milí, jak ten „hon na křesťany“ probíhal a co s chycenými křesťany dělali, to známe z vyprávění v Aktech apoštolských o osudu mladého jáhna a prvomučedníka Štěpána. Když Štěpána odsoudili k smrti ukamenováním, při této jeho popravě měl mladý farizeus Saul jakýsi úřední dohled. A nyní jsme svědky toho, jak se Saul spolu s policejní pat­rolou žene na  koni do Damašku. Do Jeruzaléma totiž došla zpráva, že i v Damašku jsou tihle nenávidění zrádcové židovské pravověrnosti, kteří si podle Ježíše Krista říkají křesťané. A tak se nedivme, že byl horlivý fari­zeus Saul na  nejvyšší míru pobouřen – vždyť tito křesťané považovali odsouzeného a  popraveného Ježíše Nazaretského za Mesiáše, čili za toho Pomazaného Páně, za Krista, za vůdce židovského národa! A Saul si říkal: Jaký tohle může být vůdce národa, když nechtěl bojovat proti Římu, když nechtěl židovskému národu dobýt vládu nad Římskou říší, vládu nad všemi říšemi, nad  celým světem

            Bratři a sestry, Saul byl hluboce vnitřně přesvědčen, že toho paci­fistu Ježíše museli zabít, aby svými myšlenkami o napravování světa po dobrém nenakazil celý židovský národ. A jaké měl naivní a směšné před­stavy: království lásky a pokoje, všechno raději po dobrém než po zlém! Co s takovými nápady snílka Ježíše! A proto si Saul čím dál tím více uvě­domoval, že je nezbytné všechny jeho vyznavače zlikvidovat, a to co nej­dříve, aby nenakazili další lidi.

            Moji drazí, a tak v tomto horečném spěchu ujížděl farizeus Saul do Damašku. A když už byly damašské městské brány na dohled, vtom se to stalo: Najednou zazářilo oslňující světlo. Saul je jakousi neznámou silou sražen z koně na zem. Padá z koně a slyší mohutný hlas: „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?“ Ano, Saul jel zatknout a odvézt do Jeruzaléma damašské křesťany, ale Pán Ježíš se s nimi ztotožňuje. A tak to bude platit po všechny časy: Kdokoliv bude pronásledovat křesťany, bude v nich pronásledovat samotného Krista Pána.

            Bratři a sestry, když Saul uslyšel Ježíšův hlas, byl ohromen. „Pane, co mám dělat?“ – ptá se tento mladý farizeus, a tato otázka ho povede dál celým jeho životem. Od této chvíle chce Šavel – nyní už apoštol Pavel – dělat jen to, k čemu jej povede Kristus Pán. Šavel chtěl vášnivě vyhubit všechny křesťany, do posledního muže. Od této chvíle bude Pavel chtít Krista Pána vášnivě hlásat, stále a všude, do posledního dechu.

            Moji milí, Pavlovo obrácení je náhlé a prudké jako blesk z čistého nebe. A to se nám líbí. Dosáhnout něčeho hned, okamžitě, pokaždé když se do něčeho pustíme. Svátek Pavlova obrácení z nepřítele na vyznavače Krista Pána stojí na konci týdne, v němž křesťané všech vyznání touží po obrácení ke svorné jednotě, kdy se konají ekumenická shromáždění, mod­líme se za jednotu křesťanů.

            Bratři a sestry, a my se můžeme ptát: Proč to Pán Ježíš neudělá s námi tak, jako to udělal se Šavlem? Proč nás všechny hned a okamžitě ne­obrátí k jednotě? To nevíme. Nikdo nemáme právo prohlašovat, že známe záměry Boží prozřetelnosti – to by byla z naší strany pýcha. Ale něco je tu přece jen zřejmé, ba dokonce tak zřejmé, že to bije do očí: Dobře se nad tím nyní zamysleme: Mladý Saul byl člověk, kterému v každém případě o něco šlo. A  nezůstal jen při mudrování, debatách a láteření. Naopak, on nasadil všechny síly, všechen čas, veškerou energii na dosažení toho, co považoval za správné. A při jeho obrácení u Damašku Boží otcovská ruka jen natočila jeho horlivost a úsilí tím správným směrem, osvětlila mu správnou cestu.

            Přátelé Boží, proč to takhle nejde s námi? My nanejvýš jen debatu­jeme, jen se rozčilujeme nad tím, co je na světě špatného, nad tím, jak je církev nejednotná a rozháraná – ale sedíme přitom na zadku a neděláme nic. A Pavlova první otázka, ještě než vstal z prachu země, zněla: „Pane, co chceš, abych činil?“ Pavel je zkrátka mužem činu. Ježíše už pronásle­dovat nebude, co má tedy nyní dělat? A slyší jasnou odpověď: „Budeš hlásat mé jméno mezi pohany!“ A Pavel to dělá. Slovem, písmem, osob­ním úsilím – po celý svůj život až do okamžiku mučednické smrti. A to je poslání dnešního svátku Obrácení svatého Pavla. Máme se od Pavla naučit dělat to také tak, jako to dělal on. Také my se dnes ptejme při setkání ve svatém přijímání Pána Ježíše: Pane, co mám učinit? Kde a komu mám jít ukazovat cestu? Komu mám jít pomoci? Svatý apoštole Pavle, oroduj za nás! Amen.