Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svátek Křtu Páně (cykl C)

13. 1. 2013

Kristus rozbíjí moc zla a učí nás moudře žít

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme svátek Křtu Páně, kterým završujeme posvátnou dobu vánoční. A tak, když uzavíráme vánoční dobu, můžeme si všimnout jedné zajímavé věci: Od okamžiku, kdy se Kristus Pán narodil, začal proti němu vést boj ďábel. Nejprve opanoval krále Heroda, a ten ho chtěl zabít hned maličkého. Vždyť proto Syn Boží přišel, aby přemohl ďáblovu moc. My si dnes připomínáme svát­kem Křtu Páně nástup Ježíšovy veřejné činnosti. Čtení ze Skutků apoštolů nám připomnělo, že po křtu, který hlásal Jan Křtitel, začal Pán Ježíš uzdra­vovat všechny, které opanoval ďábel. Tento boj proti němu bude trvat až do druhého příchodu Páně, kdy Kristus Pán definitivně zlomí jeho moc.

Moji milí, musíme si přiznat, že naše doba vykazuje úděsné známky ďáblova působení. To staré slovo hada, které řekl Adamovi a Evě v ráji – budete jako Bůh – dnes obíhá světem. Ďábel řekl Kristu Pánu, když ho pokoušel na  poušti: „Toto všechno ti dám, když padneš a budeš se mi klanět!“ Mnozí lidé tak učinili, a my dnes jen hledíme na celý svět, co se to v něm děsivého děje! Člověk je vtažen do toho neuvěřitelného kolotoče – na jedné straně blahobyt, na druhé straně bída. Na jedné straně tolik utrpení, tolik mrtvých na světových bojištích, a na druhé straně lidská lhostejnost. Na jedné straně je člověk uštván hmotou, obklopený hlukem, od rána do večera je obtěžován reklamou, zaplavován informacemi všeho druhu, a na druhé straně je člověk prázdný, protože ho to vůbec neuspo­kojuje. Nemá čas na modlitbu, nemá čas na Boha, nemá čas ani na vlastní život!

            Bratři a sestry, toto všechno je stav, o kterém říká dnešní úryvek ze Skutků apoštolů – opanoval je ďábel. Ale nebeský Otec poslal svého jed­norozeného Syna Ježíše Krista právě proto, aby nás vyrval z moci toho Zlého. A od nás to chce jen jednu věc: Zastavit se, abychom se setkali s Pánem a přijali jeho milost. Tento okamžik bych nazval MOUDROSTÍ ČASU: zastavit se a udělat si čas na život.

            Moji drazí, možná nám lépe napoví moudré poučení jedné skutečné historky. Vypráví o ní vynikající teolog, který se narodil v Alexandrii v roce 1931 a jmenuje se Henri Boulad. Napsal knihu „Všechno je milost“. V této knize říká toto: Jednoho dne cestou do práce jeden obchodník spatřil beduína ve stínu palmovníku, jak sní a odpočívá, tak jak to dělá mnoho lidí v Egyptě. Zastaví se a říká mu: „Ale copak tu děláš?“ Beduín mu odpově­děl: „Jak vidíš, sním a odpočívám ve stínu.“ A ten obchodník mu namítá: „Jestlipak víš, dobrý muži, že bys mohl vydělat peníze, kdybys pracoval?“ — „A  proč bych to dělal?“ — „Inu, proč, proč... Vyděláš peníze a budeš si moci otevřít prodejnu.“ Beduín na něho překvapeně pohlédl a zeptal se: „No  dobře, otevřu si prodejnu – a co potom?“ Obchodník mu vysvětluje: „Potom budeš moci vydělat ještě více peněz a vybudovat továrnu!“ Beduín se zasmál a řekl: „Jistě, vybuduji továrnu – a co potom?“ — „A potom  budeš vlastnit krásnou vilu.“ Beduín se už smál nahlas a pravil: „Výborně, budu mít vilu, ale co potom?“ Obchodník se dostal do rozpaků, a odpově­děl: „No, co potom? Potom budeš mít ještě další peníze navíc, které uložíš do banky.“ Beduín na něho pobaveně pohlédl a řekl: „Dobře, peníze dám do banky, ale pověz mi, co bude potom?“ Obchodník se již začal potit, a řekl mu: „Potom se budeš moci oženit, budeš mít děti a postavíš jim krásné domy.“ Beduín ani okem nemrknul, a hned řekl: „To je všechno moc hezké, ale co potom?“ A obchodník, již zcela vyčerpán, vyhrknul: „No a potom si budeš moci sednout a odpočívat!“ Tu se beduín rozesmál a odpo­věděl mu: „Výborně, dobrý muži, ale přece tohle právě teď dělám!“

            Bratři a sestry, tento příběh je nesmírně poučný. I dnes je mnoho lidí, kteří stále čekají na dobu, kdy si budou moci odpočinout, ale ta doba před nimi neustále ustupuje a nakonec nikdy nenastane. A proto je třeba, abychom si udělali čas na život. Využijme času, který nám Bůh dává. V tom je moudrost času. Bůh nás k tomu zavazuje třetím přikázáním: Pomni, abys den sváteční světil! 

            Moji milí, dobře tomu rozumějme. Nejde o to nic nedělat, sedět a jen snít. Ale jde o to, pro koho žijeme svůj život a pro koho pracujeme. Zda pro knížete temnot anebo pro Pána Boha. Kristus Pán po svém křtu v řece Jordánu odešel na poušť, aby se tam modlil, hovořil se svým nebes­kým Otcem, aby nám ukázal, jak máme přemáhat pokušení. A pak začala jeho veřejná činnost. Byla to činnost dobra, lásky, posvěcování, uzdravo­vání. Ježíš nás učil žít život podle vůle Boží, žít život pro Pána Boha. A to je smyslem lidského života: žít jako dítě Boží!

            Přátelé Boží, kéž je tedy naše snaha o následování Krista Pána tak upřímná a opravdová, abychom s ním prošli všemi úskalími života. Kéž je naše snaha o následování Krista Pána tak upřímná a opravdová, abychom jednou, až se naplní čas našeho pozemského života, přijali od našeho ne­beského Otce s čistou duší a se srdcem hořícím láskou – věčný život v dokonalé radosti. Amen.