Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svátek Křtu Páně (cykl A)

12. 1. 2014

V tobě mám zalíbení

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme svátek Křtu Páně, kterým završujeme posvátnou dobu vánoční. Tento svátek uzavírá čas dětství a dospívání Pána Ježíše. A tak se dnes společně pokusíme ty události přehlédnout: Víme, že se Ježíš narodil v chudé stáji v Betlémě. Brzo nato přicházejí mudrci z Východu a pak následuje útěk do Egypta před vraždícím králem Herodem. A najednou vidíme ve vyprávění veliký časový skok: Po návratu svaté Rodiny z Egypta je hned vyprávění o křtu dospělého, asi třicetiletého Ježíše.

            Moji milí, vidíme, že mezi zprávou o Ježíšově dětství a jeho křtem v řece Jordánu leží doba více jak dvacet let. A my se můžeme ptát: Co se odehrávalo v té době? Evangelisté se o tom nezmiňují ani slovem, pouze svatý Lukáš má zmínku o dvanáctiletém Ježíšovi v chrámě jeruzalémském. Ale i od této události až do jeho veřejného vystoupení je téměř dvacet let. Jistě, dvacet let je dosti dlouhá doba, aby lidé zapomněli, co se v Ježíšově dětství stalo.

            A tak teď vidíme dospělého Ježíše, jak stojí jako neznámý člověk v zástupu lidí před Janem Křtitelem a čeká na křest. Ano, u řeky Jordánu byl velký zástup lidí. Byla to opravdu pestrá společnost. Ta fronta na Janův křest – to jsou veřejní hříšníci, to jsou lidé, kteří se provinili proti společ­nosti, a teď hledají cestu zpět mezi slušné lidi. Jistě cítíme, že mezi těmi lidmi Pán Ježíš vlastně nemá co dělat – vždyť on nic neprovedl, on je zcela bez  hříchu.

            Bratři a sestry, kdo stojí stranou toho zástupu? — Vidíme tam pozo­rovatele: farizeje a zákoníky. Ti se nepřišli napravit, ti se přišli po­smívat lidem a hádat se s Janem Křtitelem. Oni přece byli spravedliví, oni byli vševědoucí a učení. Aspoň si to o sobě mysleli a také to dávali hlasitě najevo!

            A ten jediný, který v tom zástupu u řeky Jordánu byl opravdu spra­vedlivý a opravdu vševědoucí – ten čeká pokorně a trpělivě na Janův křest pokání, a přitom o něm nikdo neví a nikdo ho nezná. Byl to Pán Je­žíš...

            Moji drazí, přece však tam byl někdo, kdo ho poznal. Pána Ježíše uviděl svatý Jan Křtitel a veřejně ho prohlašuje za spravedlivého. A přede­vším ho vidí jeho nebeský Otec a prohlašuje ho za svého milovaného Syna. A my se můžeme v němém úžasu ptát: Proč Pán Ježíš, milovaný Syn Boží, skutečně spravedlivý a svatý, bez jediného hříchu – proč se chce Pán Ježíš dát pokřtít? — Kristus Pán nevstupuje do vod Jordánu ke křtu proto, aby byl posvěcen vodou, ale proto, aby On sám tuto vodu posvětil. Když byl totiž omýván Spasitel, byla tím už tehdy všechna voda očištěna k na­šemu křtu. Byl očištěn sám pramen, aby se budoucím pokolením mohlo dostávat milosti očistné koupele. Pán Ježíš nás tedy svým křtem před­chází, a Boží lid jej má s důvěrou následovat.

            Bratři a sestry, další osudy Krista Pána už známe z evangelií. Víme o tom, jak chodil a učil, a všem dobře činil. Víme, že se stal doslova „sen­zací své doby“ – začnuli se za ním hrnout lidé. Jedni proto, aby je vyléčil z nemocí. Jiní zase z touhy po senzaci. A také takoví, kteří chtěli uslyšet, co říká. Jenomže Pán Ježíš nebyl žádný politik a agitátor. On se nesnažil vyu­žít své popularity a vytřískat z ní, co se dá – jak to mnohdy velmi nechut­ným způsobem dělají naši politici a státníci. Pán Ježíš naopak prohlašuje, že nestojí o ty, co za ním běhají, ale že stojí o ty, co ho následují. A tak davy kolem něho začínají řídnout. Mnozí odcházejí za jinými senzacemi a od Pána Ježíše se odvracejí. Říkají si mezi sebou, že ten Ježíš je moc ná­ročný.

            Moji milí, v tom mají pravdu. Kristus Pán je opravdu náročný. Vždyť si to vezměme: Kristus Pán kritizuje samolibé sobce, kteří o sobě tvrdí, že si stačí sami. Kristus Pán kritizuje učence, kteří se chovají, jako by snědli všechnu moudrost světa. Kristus Pán kritizuje státní úředníky a politiky, kteří místo aby sloužili lidem, slouží vlastnímu prospěchu. Kristus Pán zkrátka hlasitě a veřejně kritizuje všechno, co je ve společnosti špatné a prohnilé. A jistě znáte to známé přísloví: „Potrefená husa nejvíc kejhá.“ Nedivíme se tedy, že se ti potrefení stávají Ježíšovými úhlavními nepřáteli.

            Bratři a sestry, Pán Ježíš začíná být kdekomu nepohodlný a vy víte, jak to šlo dál: zrada přítele, inscenované soudní přelíčení, smrt na kříži a... konec. Opravdu konec? Z lidského hlediska jistě ano. Avšak nezapo­mínejme, že na počátku Ježíšova veřejného působení byla ruka nebeského Otce, která na něj ukazuje: Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalí­bení. A u toho, co se z lidského pohledu zdá být Ježíšovým koncem, stojí zase ruka nebeského Otce, která jej provádí lidskou smrtí do slávy Vzkří­šení a života navěky. Ano, Bůh Otec našel zalíbení ve svém jednorozeném Synu Ježíši Kristu, který se zastával slabých proti mocným, který říkal pravdu „padni komu padni“. Ano, právě takový život se Bohu líbí.

            Moji drazí, co si tedy můžeme z dnešního svátku Křtu Páně odnést jako poučení a povzbuzení do dalšího života? Co vlastně káže evangelium o Křtu Páně nám – mně, tobě, jednomu každému z nás? Především to, že i my jsme při svém křtu svatém byli neznámí, anonymní před Bohem – tak jako Pán Ježíš u Jordánu. Také nás každého oslovil Bůh osobně: ty jsi můj milovaný syn, ty jsi má milovaná dcera, ty jsi mé milované dítě – v tobě mám zalíbení. Jdi, můj synu, jdi, má dcero, jdi, mé milé dítě – jdi svým životem a snaž se žít tak, jak žil můj milovaný Syn Ježíš Kristus. A my se tu scházíme, abychom zde Ježíšovu evangeliu naslouchali, a pak se učili podle něj žít.

            Přátelé Boží, kéž je tedy naše snaha o následování Krista Pána tak upřímná a opravdová, abychom s ním prošli všemi úskalími života. Kéž je naše snaha o následování Krista Pána tak upřímná a opravdová, abychom jednou, až se naplní čas našeho pozemského života, přijali od našeho ne­beského Otce s čistou duší a se srdcem hořícím láskou – věčný život v dokonalé radosti. Amen.