Jdi na obsah Jdi na menu
 


SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ – BOŽÍ TĚLO (cykl A)

19. 6. 2014

Vstoupit do Boží lásky

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Mše svatá obyčejně začíná přáním, aby Pán byl s námi. Dnes slavíme zvláštní naplnění tohoto tajem­ného přání. Pán s námi skutečně je, on opravdu přebývá mezi námi. A ne­jenom svým slovem, nejen nějakou duchovní přítomností – Pán s námi přebývá s  celým svým Tělem, Krví, duší i božstvím.

            Moji milí, je to odpověď na něco, co tkví hluboko v lidské přiroze­nosti: aby ti, kdo nás navždy opouštějí, nám zanechali něco na památku. Dobrý otec zanechá svým dětem nějaké dědictví, máme jeho foto­grafii nebo videozáznam, máme jeho milé a oblíbené předměty. Taková už je touha v lidské přirozenosti – být nějak spojen s těmi, co odcházejí na­vždycky.

            Bratři a sestry, Pán Ježíš vyšel této touze člověka vstříc. Ale on nejen vyšel člověku vstříc, on ve své lásce našel způsob, jak s námi přebý­vat a dokonce jak do nás pronikat a s námi se ztotožňovat. Proto se Kristus Pán stal naším pokrmem k věčnému životu. Za jeho přítomnost mezi námi nejlépe poděkujeme, když stále znovu s velikou úctou a s upřímnou láskou v srdci slavíme Nej­světější Eucharistii, kterou Pán Ježíš na Zelený čtvrtek při Poslední večeři ustanovil.

Moji drazí, ve svátosti Eucharistie je Kristus pod způsobami chleba a vína opravdu, skutečně a podstatně pří­tomen s celým svým Tělem a Krví, duší i božstvím. Ve mši svaté se zpří­tomňuje nekrvavým způsobem Kristova smírná oběť za naše hříchy – nekrvavým způsobem se zde zpřítomňuje Kristova krvavá oběť na kříži, kte­rou Kristus Pán přináší nebeskému Otci za nás a za mnohé na odpuštění hříchů. A konečně se k tomuto nekrvavému zpří­tomnění Kris­tovy oběti na kříži připojuje svaté přijímání jakožto přivlastnění ovoce Kristovy oběti, jako duchovní pokrm pro vě­řící – jako nebeská hostina Be­ránkova.

            Bratři a sestry, slavení mše svaté je pro nás okamžikem, kdy máme do Kris­tovy oběti vložit všechno těžké, bolestné a bezvýchodné, co napl­ňuje náš život. Vždyť on to všechno vzal na sebe a protrpěl nám cestu. My už nyní jen čerpáme plody z jeho oběti. Přistupovat k Eucharistii, ať už se jí klaníme nebo ji požíváme, smíme jen v lásce k Pánu.

            Moji milí, není a nemůže být jiné odpovědi ze strany člověka, která by byla odpovídající Boží lásce. Za lásku se platí láskou. Skloňme se dnes v hluboké pokoře před svým Pánem a Bohem, a vyznejme, že ne vždycky jsme byli vděční za vše, co pro nás vykonal. Že naše srdce byla chladná a někdy i bezcitná k našemu největšímu příteli. Že jsme si pro něj neudělali vždycky dost času, když on zde na nás stále čeká, dnem i nocí.

            Přátelé Boží, a tak tedy s radostí vstupme do zorného pole Boží lásky, dejme se touto láskou pro­niknout a prožívejme její oblažující živo­todárnou sílu. Chválená a velebená budiž bez ustání – Nejsvětější svátost oltářní – od tohoto času až na věky věků. Amen.