Jdi na obsah Jdi na menu
 


SLAVNOST NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ (cykl C)

12. 5. 2013

Proč hledíte do nebe?

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Při dnešní slavnosti Nanebevstoupení Páně se s námi Pán Ježíš loučí a opouští tuto zem. A my, obyčejní lidé, bychom mohli říci spolu s básníkem: Loučení nadešel čas, pláč padá z očí i řas, tak jako sluníčko zlaté, Spasitel opouští nás. Kristovi učedníci však neplakali. Naopak – dívali se do nebe, a potom s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma. Pohled na nebe je zbavil bolesti a zármutku. A my se můžeme ptát? Proč i my hledíme na nebe? Radujeme se, že Pán Ježíš vešel do  své nebeské slávy, že zasedl po pravici svého Otce a že nám na nebesích připravil místo. A také prosíme, abychom spojení s Bohem nikdy nepřerušili.

            Moji milí, byl krásný letní den, když se skupina učedníků ubírala s Kristem Pánem na horu Olivetskou. Naposledy tam byli spolu s ním před šesti týdny. Tehdy jej viděli, jak se krví potil, a pak spoutaného od vojáků. Dnes jsou jeho rány oslaveny a šlehá z nich záře veliká. Došli až na vrchol a  obhlédli obzor. Celý svět mají obejít a všechny národy pro Krista získat. Nikdy dosud nebyla tak malá skupinka lidí pověřena tak velikým úkolem. Oni však neklesali na mysli. Kristus Pán bude s nimi a s jejich nástupci – totiž s papežem, biskupy a kněžími – až do konce světa. A také s nimi zůstane Matka Kristova Panna Maria a sestoupí na ně Duch svatý – dá jim sílu z výsosti.

            Bratři a sestry, a tak dostali Kristovi apoštolé požehnání, a potom se jejich Mistr a Pán oddělil od země a vznášel se vzhůru. Mrak jim ho zakryl, ale oni stále hleděli na nebe. A mohli porovnávat: Země mu dala jesličky a kříž – na nebi usedl na trůn po pravici Boha Otce. Na zemi měl bolest a  tíž – na nebi je obklopen zástupy andělů a svatých. Stal se našim prostředníkem a přímluvcem u nebeského Otce. Když si my pro své hříchy zasluhujeme trest, Kristus Pán ukazuje svému Otci rány, které pro nás vytrpěl.

            Moji drazí, dokud byl ještě Pán Ježíš na této zemi, prohlásil: „Jdu, abych vám připravil místo.“ A my v jedné velikonoční písni s radostí zpíváme: Nám chystá v nebi příbytek, a nový, šťastný, svatý věk. Máme rádi tuto zemi, která je naším domovem. Naše země je krásná jako ráj, dává nám mnoho štěstí a radosti, nabízí nám blahobyt a rodinnou lásku. Ale tato země je také slzavým údolím, kde se šíří nemoci a zuří války, kde stojí nemocnice a kriminály, kde na nás čeká smrt a hřbitov. Dobře víme, že na této zemi není trvalá radost a trvalé štěstí. A proto hledíme na nebe, a na nebe se také těšíme:

Když nás bída, nouze svírá,

k nebesům náš obrať hled,

kde, jak praví svatá víra,

budem prosti slz a běd.

            Bratři a sestry, dobře však víme, že se o nebe musíme přičinit. Studenti musí plnit úkoly, aby dostali vyznamenání. Vojáci musí bojovat, aby dosáhli vítězství. Poutníci musí putovat, aby došli cíle. My musíme plnit Desatero Božích přikázání, abychom došli na místo, které nám Pán Ježíš připravil.

            Moji milí, také pohané, kteří nebe neuznávají, se nás někdy ptají: Proč hledíte do nebe? A říkají, že se prý máme držet země, na níž bydlíme, a ze země že máme čerpat sílu a energii. Částečně mají tito pohané pravdu. My se opravdu držíme země, v níž máme své kořeny jako strom. Jenomže hlavu pozvedáme k nebi, tak jako strom zvedá svou korunu. My nechceme být jako kleč, která se po zemi plazí. Díváme se do země, zvelebujeme ji a těžíme z jejích pokladů. Ale dokážeme také od prachu země zaletět k rajským výšinám, máme vyšší princip svého života.

            Bratři a sestry, jeden člověk našel na cestě zlatý peníz. Očistil jej od prachu a bláta, a pak si jej schoval. A od té doby chodil sehnutý a stále hleděl k zemi. Co kdybych tam našel další zlatý peníz? A skutečně, našel ještě mnoho zajímavých věcí, ale současně mnohem více ztratil: neviděl krásu oblohy, východ slunce, květy stromů, večerní červánky. Celé jeho snažení bylo hledat něco v prachu země, a přitom mu unikaly krásy Božího stvoření. Jistě bychom nechtěli také tak dopadnout.

            Moji drazí, a tak nás dnešní slavnost vybízí: Vzhůru srdce! A my s radostí a s hořícím srdcem odpovídáme: Máme je u Pána! My nechceme spojení s nebem přerušit, protože by to pro nás mělo fatální následky. A abychom si to důkladně uvědomili, povím vám na závěr příběh, který napsal dánský spisovatel Jan Jørgensen v bajce Bláhový pavouk:

            Za krásného zářijového rána přistála vločka babího léta na šípkovém keři. Malý pavouček se dal do díla. Brzy utkal krásnou velkou pavučinu. Visela volně ve vzduchu, lehce přichycena k větvičkám. Pevně byla zakotvena k horní větvi silným vláknem. Bylo to vlákno, po němž se prvně spustil dolů.

            Plynuly dny. Do sítě se chytilo mnoho mušek. Pavoučkovi se vedlo dobře. Už to nebyl malý žebráček bez prostředků. Byl největší, nejtlustší a nejbohatší pavouk v celém okolí.

            Jednoho dne se probudil ve špatné náladě. Byl prokřehlý, protože vítr profukoval. Mračil se na celý svět. Aby mu ušla dlouhá chvíle, začal obhlížet své království. Odspodu vzhůru zkoušel každou nitku, ale nikde nenašel chybičky. Teprve na horním konci sítě spatřil pouto neznámé. Ztrácelo se kdesi v nebeských výšinách. Pavouk zapomněl, že je to ono vlákno, po  němž se kdysi spustil dolů, že drží celou jeho říši. Teď se mu to vlákno zdálo být zbytečné, bezúčelné. A tak si řekl: Pryč s ním! – a vlákno překousl. V  tom okamžiku se síť utrhla, zmítala se ve větru, a pavouk se zřítil na zem.

            Přátelé Boží, jistě jste této bajce dobře porozuměli. My nechceme být jako ten bláhový pavouk. My zajisté nechceme své spojení s nebem přerušit, protože jinak bychom se zřítili do propasti věčné. Kéž si tedy při dnešní slavnosti Nanebevstoupení Páně dobře uvědomíme, že Kristus Pán nás do nebe předešel a že tam na nás na všechny čeká. Pokud prožijeme na této zemi dobrý život, naplněný vírou a dobrými skutky, zajisté jednou vejdeme do Kristova království spravedlnosti, lásky, milosrdenství a pokoje, kde už nebude bolest, utrpení a pláč, ale kde se budeme radovat spolu s Kristem Pánem, jeho Matkou Marií, se všemi anděli a svatými až na věky věků. Amen.