Jdi na obsah Jdi na menu
 


SLAVNOST BOŽSKÉHO SRDCE PÁNĚ (cykl A)

27. 6. 2014

Učte se ode mne!

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme slavnost Bož­ského Srdce Páně. A hned v úvodu si uvědomujeme jednu skutečnost: Ni­kde v evangeliu neoslovuje Pán Ježíš svého nebeského Otce tak slavnostně jako v úryvku, který jsme právě vyslechli: „Velebím tě, Otče, Pane nebe a země.“ A my se můžeme ptát: Co je důvodem, že z Ježíšova nitra vyšla tato úchvatná slova? Zdá se to být na první pohled nepochopitelné – Kris­tus Pán velebí svého Otce za to, že skryl Boží tajemství před moudrými tohoto světa a všelijakými chytráky, a naopak je odhalil maličkým.

            Moji milí, právě tito „maličcí“ jsou jeho největší láskou. Maličcí – to jsou lidé, kteří se lopotí, kteří nesou břemeno vnější nebo vnitřní, to jsou všichni chudí a pronásledovaní, to jsou všichni plačící a trpící. Ano, tito maličcí lidé mají přední místo v Ježíšově Nejsvětějším Srdci. Kristus Pán nám tímto svým slovem poodhalil obrovskou lásku svého Božského Srdce, a proto svatá Církev ve své nevýslovné moudrosti a prozřetelnosti dává právě tento úryvek evangelia předčítat na slavnost Božského Srdce Páně.

            Bratři a sestry, Pán Ježíš říká jasně a stručně: „Učte se ode mne!“ Pojďme tedy do školy Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a učme se od něho! O jeho přesvatém Srdci mluvíme ve své víře, to právě dnes uctíváme. Kristus Pán je pravý člověk, a tak tedy měl srdce lidské, srdce skutečné, které pat­řilo a patří k jeho lidské přirozenosti. Ale zároveň je Kristus Pán pravý Bůh, a tak jeho srdce uctíváme jako Božské Srdce. Je to Srdce Vykupitele, je to ten nejniternější střed osoby Bohočlověka. A my cítíme a vnímáme jeho vykupující a zbožšťu­jící lásku.

            Moji drazí, více o tom říká sám Pán Ježíš. On zná svého nebes­kého Otce, on zjevuje toto poznání všem lidem čistého srdce, aby v nich byl přítomen Bůh. On volá unavené, pomáhá a občerstvuje ty, kdo klesají, on dává odpočinek duši. Jeho láska činí div, že se břemena stávají lehčími. Proto může Kristus Pán říci: „Učte se ode mne.“ Ale jaký je to učitel, čemu nás učí? „Neboť jsem tichý a pokorný srdcem.“

            Bratři a sestry, ve škole Ježíšova Srdce vládne ticho. Srdce ne­mluví, srdce tluče. V této Ježíšově škole je pokora, proto se tu naše srdce naučí to, co nedokážou pochopit ti „moudří“ a „chytří“. Srdce už není vy­dáno napo­spas pošetilosti a pýše, a proto se stává moudrým a pokorným. Tak se stává naše srdce místem, kde člověk hraničí s Bohem, kde se člo­věk dotýká Boha. Pak už Boha neuctíváme jen ústy, ale SRDCEM HOŘÍ­CÍM. Pak přijímáme Boží slovo do srdce čistého, upřímného a hoří­cího láskou k Bohu a ke všem lidem dobré vůle.

            Moji milí, apoštol národů svatý Pavel, opravdový znalec srdce v milosti Boží, to v listě Římanům vyjádřil velmi krásně a srozumitelně: „Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci; je to slovo víry, které zvěstujeme. Vyznáš-li ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li ve svém srdci, bu­deš spasen. Srdcem věříme ke spravedlnosti.“ A k tomu se pak váže celé druhé čtení z listu sv. apoštola Jana, které jsme také dnes slyšeli. Přede­vším toto: „Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti.“

            Přátelé Boží, toto je škola Ježíšova Božského Srdce. Takto k nám mluví svým srdcem, aby učinil naše srdce podobná Srdci svému. A my pak máme svá hořící srdce otevřít v naší rodině, v práci, na ulici i doma, v za­městnání i v modlitbě, ve svědectví slovem i životem. Každého z nás volá dnes Pán Ježíš: Učte se ode mne! A každý z nás by měl dnes Pánu Ježíši upřímně, vroucně a s hořícím srdcem vyznat a prosit: Ježíši tichý, Srdce pokorného – přetvoř naše srdce podle Srdce svého! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.