Jdi na obsah Jdi na menu
 


POPELEČNÍ STŘEDA

18. 2. 2015

Jak dobře prožít dobu svatopostní

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnešním dnem, Popeleční středou, vstupujeme do posvátné doby svatopostní. Jak jistě víte, doba postní má odlišný charakter, než ostatní části liturgického roku. Je to doba, kdy se máme více než kdykoliv jindy zamýšlet sami nad sebou, nad svým mnohdy prázdným způsobem života. Je to doba, kdy máme být vážnější a usebranější než jindy. Je to doba naší metanoiy –  tedy obrá­cení, změně smýšlení, činění pokání. Je to doba, která by nás měla vést k vnitřní du­chovní obnově a vybízí nás k větší soustředěnosti, sebeovlá­dání, kajícnosti a smírnému odčiňování hříchů, což by mělo vyvrcholit opravdu dobrou a náročnou předvelikonoční svátostí pokání. Je to doba, kdy se máme při­pravovat na obnovu našeho křestního slibu ve vigilii Veliké noci. A ko­nečně je to doba, kdy máme rozjímat o utrpení našeho Pána Ježíše Krista.

            Moji milí, vidíme tedy, že vstupujeme do vpravdě duchovně nároč­ného období našeho života. Když toto období dobře prožijeme, může se upevnit naše víra a obrodit naše vlast. Proto si dnes chceme dát několik pokynů, jak máme posvátnou dobu svatopostní dobře prožít. Mohl bych to nazvat „čtyři P“: Za malou chvíli – bezprostředně po homilii – přijmeme popelec, dále máme dodržo­vat půst, rovněž bychom si měli vykonat dob­rou svátost pokání a konečně dobře prožívat pobožnost křížové cesty. O těchto čtyřech bodech budeme chvíli společně uvažovat.

            Bratři a sestry, dnes všichni přijmeme popelec. Když dělá kněz po­svěceným popelem na čelo křížek, je to pro každého z nás velikým zname­ním. Kněz říká při udělování popelce slova: Pamatuj, že prach jsi a v prach se navrátíš. Ano, všechno pozemské nakonec pomine. Pomine naše síla, pomine krása, pomine lidská moudrost. Prach jsi a v prach se navrátíš. Prožijme tuto myšlenku – tělo do hrobu přísluší, běda, kdo nedbal o  duši. Prožijme vědomí, že jednou všechno pozemské skončí, a my si chceme připravit krásnou věčnost.

            Moji drazí, dále máme dodržovat půst. Byly doby, kdy se lidé postu smáli. Proč bych si měl něco odříct? Dnes je tomu často jinak. Jedni za­chovávají půst kvůli svému zdraví, aby neměli nadměrnou váhu. A druzí pochopili Kristovo slovo, že moc ďáblova se dá zlomit jenom modlitbou a postem. Víme, že velký indický myslitel a vůdce národa Mahátmá Gán­dhí přemohl okupační britskou armádu právě postem, hladovkou. Když on se postil, celá Indie se pozvedla a jedněmi ústy řekla: Nenecháme ho umřít! Ano, půst má úžasnou moc. Člověk při něm posiluje svou vůli. Půst zna­mená odepřít si věci příjemné a snášet věci nepříjemné – jak to výstižně vyjadřuje známé latinské úsloví sustine et abstine, čili snášej a odepři si! A tak si i my v posvátné době svatopostní odepřeme le­dasjaké příjemné věci a naše vůle zesílí. Odřekni si tanec, diskotéky, tele­vizi, počítačové hry, hlučnou zábavu. Půst také znamená snášet věci nepříjemné – nestěžuj si hned na to, že tě někde bolí či píchá, nestěžuj si hned na to, že ti někdo ukřivdil, nenech si foukat na své bolístky, ale buď člověkem statečným a trpělivým.

            Bratři a sestry, další naší věcí v této svatopostní době je vykonat dobrou svátost pokání. Jistě víte, že i kdyby člověk za celý rok ke svátosti pokání nešel, církevní přikázání stanovuje, aby se alespoň jednou za rok – a to právě v tuto dobu – šel k řádně zřízenému knězi vyzpovídat ze svých hříchů. Nechtějme táh­nout břemeno hříchu celý svůj život. Nenosme své hříchy s sebou, ne­berme si je s sebou do hrobu. I kdyby někdo z vás nebyl pět, deset, dvacet či třeba padesát let u zpovědi, nebojte se a přijďte. Kněz vám jistě rád po­může, a vaše radost, až dostanete svátostné rozhřešení, se slovy vypovědět nedá. Vždyť i andělé v nebi se radují mnohem více nad jedním hříšníkem pokání činícím, než nad devětadevadesáti spravedli­vými.

            Moji milí, a konečně máme v posvátné době svatopostní dobře prožívat pobožnost křížové cesty. Po této cestě šel jako první náš Pán Ježíš Kristus. Pak po ní chodívali křesťané s jeho Matkou Pannou Marií. Potom po té křížové cestě chodili všichni trpící lidé – a člověk nikdy neví, jestli jeho dnešní šťastný život se najednou zlomem nepromění na křížovou cestu. A tak se v této posvátné době svatopostní rádi modleme pobožnost křížové cesty – ať už společně v domě Božím nebo třeba soukromě doma.

            Přátelé Boží, každé povolání má dobu své vrcholné špičkové práce. Obchodníci před vánocemi, studenti před maturitou, zemědělci v době žní – a svatá Církev Kristova právě teď, v době svatopostní. Jestliže ji nepro­žijeme dobře, unikne nám vzácná příležitost a duchovní sklizeň nebude žádná. A tak se snažme přijímat bolesti, kříže a utrpení a kráčet s Kristem Pánem po jeho cestě křížové. A potom se jistě dočkáme slavného aleluja – vzkří­šení našeho Pána Ježíše Krista i duchovního vzkříšení celé naši vlasti! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.