Jdi na obsah Jdi na menu
 


6. NEDĚLE VELIKONOČNÍ (cykl B)

10. 5. 2015

Žít v přátelství s Kristem Pánem

            Milovaní bratři a sestry přátelé Boží! Zkusme si poctivě odpovědět na otázku: Co to znamená být křesťanem? Když nad tím budeme pře­mýšlet, zjistíme, že o mnohých křesťanech by se dalo říci: oni křesťany NEJSOU, oni se jen křesťany NAZÝVAJÍ. Anebo jinak řečeno: nazývají se křesťa­ny, protože kdysi dávno byli pokřtěni a jejich jména jsou zapsána někde v matrice pokřtěných. Ve skutečnosti však žijí takovým stylem života, jakým žijí pohané tohoto takzvaně „moderního“ světa.

Moji milí, odpověď na otázku „co to znamená být křesťanem“ nám dává dnešní evangelium. K tomu, abychom BYLI křesťany, je třeba dvou věcí: žít v přátelství s Kristem, a zachovávat jeho přikázání. Nejprve pře­mýšlejme o přátelství. Pán Ježíš během svého pozemského života měl mnoho přátel. Byli to pře­devším jeho učedníci – svatí apoštolé, mezi nimiž měl zvláště velikou lásku k svatému Janovi. Byl to učedník, kterého Pán Ježíš miloval, a který mu při poslední večeři ležel na prsou. Byli to neje­nom muži, ale i ženy: Marie a Marta – sestry Lazarovy, Máří Magdaléna a jiné. Jistě musel mít i přátele v Nazarétu, vždyť tam vyrůstal jako chlapec se svými vrstevníky.

            Bratři a sestry, jak asi vypadalo Ježíšovo přátelství? Opravdoví přá­telé mezi sebou nemají tajemství. Tak to Pán Ježíš řekl i dnes o apoštolech: „Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám řekl všechno, co jsem slyšel od Otce!“ To je znakem pravého přátelství – dobře poznat osobu a myšlení, celý život přítele. A když to vztáhneme na pojem křesťan a na naše přátel­ství s Kristem Pánem, pak se musíme ptát: Znám Krista Pána dobře? Zají­mám se o něho? Poznávám jeho tajemství?

            Moji drazí, dalším rysem přátelství, jak ho známe ze zkušenosti, je toto: S přáteli se musím setkávat, musím s nimi trávit čas, být v jejich blízkosti. Apoštolé žili s Pánem Ježíšem tři roky, ve dne v noci. Přátelství se živí a udržuje jedině osobním kontaktem. Křesťan, který nechodí do kostela pravidelně, který se denně nemodlí, který nežije v obecenství svaté církve – čili v přátelství, vlastně duchovně umírá.

            Bratři a sestry, a tím se dostáváme k druhé věci, k druhému rysu přátel­ství: dodržovat přikázání. Dobře, ale které přikázání? Je to největší přikázání – totiž přikázání lásky. Pán Ježíš jasně říká: „To vám přikazuji, abyste se navzájem milo­vali.“ Aby se udržovalo přátelství nebo aby do­konce nové přátelství vzniklo, musí být postaveno na zvláštním rysu – na lásce, kterou nás učil Kristus Pán. To je láska, která dokáže milovat i ne­přátele.

            Přátelé Boží, jestliže se tedy považujeme za křesťany, musíme v první řadě pěstovat své veliké přátelství s Kristem Pánem. Máme ho po­znávat a setkávat se s ním. A potom máme v druhé řadě pěstovat přátelství s bratřími a sestrami v Kristu. Jistěže je nám jasné, že nemůžeme mít všechny za důvěrné přátele. Vždyť ani Pán Ježíš neměl ke všem tak veliké hluboké přátelství jako k těm, kteří jsou výslovně jme­nováni. Ty nejdůvěr­nější si můžeme vybírat. S nimi pak trávíme hodně času, s nimi si sdělu­jeme všechno, co nás tlačí. S nimi sedáme u jednoho stolu. Ale ke všem ostatním lidem musíme být otevření. A musíme re­spektovat jejich přání, jejich vztahy k jiným, jejich soukromí a intimitu. A to všechno je znakem pravé lásky, tohoto největšího a nejkrásnějšího při­kázání, které nám Kristus Pán uložil! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.