Jdi na obsah Jdi na menu
 


3. NEDĚLE VELIKONOČNÍ (cykl B)

19. 4. 2015

Obecenství u stolu

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes jsme slyšeli v ra­dostné zvěsti o velikém odkazu Zmrtvýchvstalého Krista Pána pro nás pro všechny. Tímto odkazem je obecenství u stolu. Stále se opakují zprávy o setkávání Zmrtvýchvstalého s jeho učedníky. Je nutné, abychom se snažili porozumět, o co Pánu Ježíši šlo. Nešlo jen o to, aby jim dokázal, že žije, že vstal z hrobu. V dnešním evangeliu vidíme, jak si dával záležet na tom, aby si jasně uvědomili, že nevidí přízrak, ale skutečného Bohočlověka – vzkří­šeného Krista. Ukazuje jim tělo, rány na rukou a na nohou.

            Moji milí, zároveň je však tady něco zvláštního, něco neobvyklého, něco zcela nového. Kristus Pán už s učedníky nebydlí, on se jim jen zje­vuje. Přichází znenadání, a když stojí před nimi, tak osoby, které ho tak dobře znaly, si ho pletou: Maří Magdaléna si myslela, že je to zahradník, učedníci na cestě do Emauz ho nepoznali ani po dlouhé diskusi – teprve, až jim otevřel oči a jim začalo hořet srdce, se jim najednou rozsvítilo, a oni ho poznali.

            Bratři a sestry, Kristus Pán při setkání se svými učedníky ve večeřa­dle jim znovu připomíná odkaz, který jim dal. Učí je prožívat to, co chce, aby trvalo až do konce věků. Učí je prožívat obecenství u stolu. Co to vlastně znamená, že s nimi společně stoloval? Co je to vlastně stolování? Můžeme říci, že obecenství u stolu je projevem lásky. To slovo je dnes hodně ošuntělé, dnešní svět vyprázdnil jeho vnitřní pojem, vnitřní náplň. My bychom to lépe mohli říci asi takto: Stolování je od dob Pána Ježíše porozumění jiným, je to pozornost k jiným, je to služba jiným. Láska je služba druhému, jsem zde k dispozici pro druhého – stále, nejen když si splním pracovní povinnosti. Je to neustálé vydávání se pro druhé.

            Moji drazí, a toto Pán Ježíš naznačil už večer před svým umučením. Udělal ze stolování symbol lásky. Poklekl a umyl apoštolům nohy: „Pří­klad zajisté dal jsem vám, a tak čiňte i vy.“ Ano, právě toto je středem jeho poselství, jeho hlásání. Stolování se z vůle Krista Pána stalo symbolem lásky – bratrské lásky, bratrského porozumění a služby. Stalo se symbolem lásky až do krajnosti. To je velikonoční odkaz Krista Pána.

            Bratři a sestry, je však velmi bolestné, jak málo je tento velikonoční odkaz Zmrtvýchvstalého Krista po celém světě rozšířen. Vždyť si to vez­měte: Skoro dvě miliardy lidí na naší modré planetě nosí jméno Kristovo. Nazývají se „hoi christianoi“ „Kristovci“, tedy „křesťané“. Avšak na tomto světě není vidět Kristova láska, porozumění a jeho pozornost. A tak se můžeme ptát: opravdu žijeme Kristův velikonoční odkaz?

            Moji milí, dokážeme si konečně srovnat v hlavě, o co tady jde? Vůbec nejde o to, aby zde jeden křesťan profesionálně předváděl lásku Kristovu. Jde o obecenství. Pán Ježíš nám jasně říká: Milujte se navzá­jem. Protože právě v tom je obecenství, v tom propojení více lidí je ve­liká síla a veliké svědectví. My musíme držet při sobě, my zde musíme být jeden pro druhého. Bratrská láska je naprosto nezbytná pro štěstí pozem­ské, ale je také absolutně nutná pro štěstí nebeské – totiž pro život věčný. Co jiného je věčný život, než pokoj a bratrská láska v oblažující přítom­nosti Boží!

            Bratři a sestry, to znamená, že ve věčném životě je každý člověk nasycen Boží láskou, krásou, radostí a blažeností. Tam se budeme všichni dokonale milovat, jak říká největší myslitel křesťanského starověku sv. Augustin. Když umírala jeho matka svatá Monika, držel sv. Augustin ve svých rukou její ruce a hleděl do dáli na široširé moře. Tehdy řekl: „V nebi to bude přesně tak. Budeme v blaživém patření hledět na nekonečného Boha, a své ruce budeme mít v rukou těch, které milujeme.“

            Přátelé Boží, jiné nebe neexistuje. Nebe – to není několik miliard individualistů, kteří si každý sám budou hrát s Bohem na vlastním písečku. Nebe je a bude obecenství. Jedině v bratrství se všemi lidmi, ruku v ruce, nás všechny bude pronikat Boží láska. Začněme tedy naplňovat veliko­noční odkaz Krista Pána. Kdo s tím začne už nyní, na této zemi, jednou zajisté vstoupí do nebeského království lásky a pokoje, kde už nebude bo­lest, utrpení a pláč, ale kde se všichni – ruku v ruce – budeme radovat ve věčném obecenství! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.