Jdi na obsah Jdi na menu
 


3. neděle v mezidobí (cykl B)

25. 1. 2015

Poslaný, který neplní své poslání

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! První čtení je pro nás školou poznání, ve které se můžeme učit správně řešit problémy dnešního světa. Bůh volá Jonáše, aby šel hlásat pokání a Boží odpuštění do velko­města Ninive. Jonáš ale odmítá jít. Ti Asyřané byli pohanským národem, byli krutí a zlí – ať tedy zahynou! A Jonáš utíká před vůlí Boží. Nasedl na jakousi loď a vydal se na moře. Chtěl tak utéci před Bohem.

            Moji milí, a tady začíná opravdové drama. Loď se najednou začala zmítat v rozbouřeném moři. A námořníkům se třesou ruce – bojí se, co bude zrána. Dlouho a marně bojují s povětřím, aby loď zachránili. Tuší, že vinu na tom nese někdo na lodi. V podpalubí najdou tvrdě spát nějakého pasažéra. Byl to Jonáš. Losem zjistí, že on je skutečně viníkem. A Jonáš se přiznává: „Jsem Hebrej a prchám před svým Bohem.“ V bibli čteme, jak všichni ti otrlí námořníci jsou vyděšeni strachem a volají: „Co jsi to udělal! Jaká je to vina! To kvůli tobě je celá loď ohrožena!

            Bratři a sestry, až teprve nyní, v zuřící bouři, Jonáš uznává, že to zavinil skutečně on. Proto se rozhodl svůj útěk před Hospodinem skončit. Poznal, že před Bohem se nedá utéci. A tak volá: „Hoďte mne do moře!“ A teprve, když se tak stalo, se moře uklidnilo a věci spějí k smírnému ře­šení.

            Moji drazí, na tomto starozákonním příběhu vidíme, že si Bůh dal tolik práce, aby Jonáše přesvědčil, že nemá pravdu. Bůh se smilovává, za­tímco Jonáš se zlobí. Bůh chce zachránit všechny lidi, ale požaduje k tomu naši spolupráci. A Jonášovi konečně svitlo. Pochopil, že Hospodin je Bohem i těch, kteří nepatří mezi zbožné a věřící. A proto nakonec šel poslušně do Ninive, aby tam splnil své poslání.

            Bratři a sestry, na celém tom příběhu je velice pozoruhodné odha­lení pachatele. Dalo by se předpokládat, že na lodi mezi drsnými námoř­níky mohl být někdo, kdo zavinil nějaký hrdelní zločin. Nakonec se však ukázalo, že pachatelem je prorok – Boží muž, který neplnil své poslání. A z toho všeho můžeme nyní vyvodit pro sebe velice závažná poučení: Předně – před Bohem se nedá utéci. A za druhé – nemají snad na svědomí ohrožení země, světa a lidí právě ti, kdo neplní své poslání od Boha?

            Moji milí, toto nyní aplikujme na dnešní svět. Naše modrá planeta Země je tou lodí, kde posádku tvoříme my všichni, celé lidstvo. Cítíme, jak je tato loď zmítána a ohrožena. Víme, že jí hrozí i zánik. Jsou tu všeliké snahy udělat všechno pro záchranu. Ale stále více se ukazuje, že vlastními silami se lidstvo nezachrání. Ptáme se, kde je vina – kdo za to může? Dalo by se říci, že za to může hřích světa. Všichni ti, kteří jsou v zajetí nevěry, násilí, poživačnosti, sobectví, nemravnosti, pýchy a jiných těžkých hříchů. Je na tom kus pravdy. Avšak tato odpověď z naší strany je přece jen neú­plná a zjednodušující.

            Bratři a sestry, a co když je to zrovna tak, jako v tom příběhu o Joná­šovi? Co když mají dnes hlavní vinu na ohrožení lodi právě ti, které Bůh povolal a svěřil jim poslání? To jsou ti lidé, kteří nejsou tam, kde by podle Boží vůle měli být. To jsou ti lidé, kteří se skrývají v podpalubí a spí spánkem vlažnosti své víry v klamné naději, že to nějak dopadne.

            Moji drazí, když tuto úvahu domyslíme až do konce, musíme si přiznat, že každý z nás má nějaký díl spoluviny na stavu dnešního světa. Co tedy máme dělat? Máme jednat jako Jonáš po svém odhalení. Vždyť kolem nás je také moře – je to moře Božích zájmů v každém člověku, v každém vztahu a dění; je to moře práce, kterou je třeba podstoupit; je to moře Boží lásky. Proto se musíme vzdát všech falešných jistot, vzdát se bezpečného a  pevného podpalubí, kde se tak dobře dřímá, a skočit jako Jonáš do tohoto moře Boží lásky

            Bratři a sestry, z četby různých dobrodružných knih jistě víme, co znamená výraz „muž přes palubu“. A křesťan by měl být – tak jako Jonáš – takovým „mužem přes palubu“. Křesťan musí najít odvahu vrhnout se střemhlav do Boží vůle, v naprosté a věrné oddanosti do služby Bohu. A pak teprve budeme Božími dětmi. Pak teprve budeme lidmi, kteří plní své poslání a nezpronevěřují se. Jonáš nakonec své poslání také splnil a po­mohl Hospodinu zachránit Ninive před zkázou.

            Přátelé Boží, a my to zajisté také dokážeme. Jistě pomůžeme Bohu zachránit lidstvo před katastrofální zkázou. A co je k tomu potřeba? Předně odvaha uvědomit si, že před Bohem stejně neutečeme. A pak snaha za každou cenu splnit své poslání – totiž stále lépe poznávat a milovat Boha, řídit se jeho svatou vůlí, abychom od něho jednou mohli přijmout život věčný! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.