Jdi na obsah Jdi na menu
 


3. NEDĚLE POSTNÍ (cykl B)

8. 3. 2015

Jak nutná je svátost smíření

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Právě jsme vyslechli evange­lium, ve kterém Pán Ježíš hovoří o zbořeném chrámu a o znesvěcení chrámu jeruzalémského, z něhož udělali tržnici – peleš lotrovskou. Ale důležitější je hovořit o obnově jiného chrámu. V Písmu svatém se říká: Chrámem Božím jste vy, ve vás přebývá Duch Boží. A právě k obnově našich nesmrtelných duší vybízí církev v této postní době. K tomu je usta­novena svátost smíření – smíření s Bohem a s lidmi, svatá zpověď. Nechci dnes mluvit o ustanovení této svátosti, ani o tom, jak ji máme ko­nat. Jediná myšlenka je uvědomit si, jak požehnaná a nutná je tato svá­tost. A to bude nadpis dnešní promluvy – jak nutná je svátost smíření.

            Moji milí, když se po sametové revoluci otevřely tajné archivy Státní bezpečnosti, žasli jsme, čeho všeho byl schopen náš lid. Zločiny proti náboženství, kostely proměněné na střelnice a v nich roztřískáno všecko. Kláštery zabrané na kasárna a tam zpustošeno všecko. To je jen první Boží přikázání. A páté? Nevinní lidé zatýkáni, mučeni, vyslýcháni, nevinní odsouzeni k smrti a popraveni. A sedmé? Majetek zabrán, zkonfis­kován, ať už pro národ nebo do soukromé kapsy bolševiků. A osmé přiká­zání? Kolik špíny bylo naneseno na bezúhonné lidi a oni se bránit nemohli. — Teď už se to naštěstí neděje. Ale ti, kteří to dělali, buď dnes mohutně podnikají, nebo užívají slušného důchodu. A co myslíte, jsou šťastni? Já jen doufám a ze srdce jim to přeju, aby neměli klid v duši ani ve dne ani v noci. Přeju jim, aby je svědomí za tyto ohavné zločiny hryzalo a nedalo jim spát, dokud svých ohavných činů nebudou litovat a nebudou na ko­lenou – podtrhuji a zdůrazňuji: NA KO-LE-NOU – prosit o odpuštění!!!

            Bratři a sestry, mnozí lidé, které jejich svědomí tíží, raději navštíví psychiatra či psycho­loga, než kněze. Ale pamatujme si, že psychiatrie je zpověď, ale bez svá­tostného rozhřešení. Psychiatr může předepsat léky na uklidnění, ale ne­může předepsat tu svátostnou milost, která působí právě při svaté zpovědi. A člověk potřebuje rozhřešení a odpuštění hříchů. Jen Bůh může uzdravit a odpustit hříchy. Avšak ten, kdo víru v Boha nemá, má to mnohem těžší. Takovému člověku často ani sebelepší psychiatr po­moci nemůže.

            Moji drazí, je tedy potřebné, abychom čas od času svou duši očistili od hříchů. Umýváme se každý den, koupeme se alespoň jednou za týden, aspoň jed­nou za rok máme jít k důkladné zdravotní prohlídce, abychom věděli, zda jsme v pořádku, zda nám nehrozí nějaká vážná nemoc. A totéž žádá svatá církev od každého z nás. Nabízí nám velikou příležitost očisty našich duší právě ve svátosti smíření, ve svaté zpovědi.

            Bratři a sestry, nemusíte se před knězem ostýchat, naopak můžete do něho své viny šeptat jako do staré duté vrby. Nemusíte se bát, že by kněz cokoliv z toho, co mu vyznáte, komukoliv řekl – jsme vázáni tím nejpřís­nějším zpovědním tajemstvím. A hlavně vám kněz porozumí, do­káže se vcítit do vašich bolestí a starostí, dokáže vám poradit, pomoci, na­směrovat vás na cestě následování Krista. Bude k vám promlouvat a vždycky vás bude mít rád. Proto rádi využívejme této příležitosti a rádi si vykonávejme svatou zpověď. Nejen ti, kteří řeknou „naposledy jsem byl před měsícem“, ale především ti, kteří třeba řeknou „naposledy jsem byl, když jsme se s manželkou brali“.

            Přátelé Boží, hřích drží člověka jako pouto. Avšak po dobře vykonané svátosti smíření je pouto hříchu přetrženo, a my jsme volní. Po dobře vykonané svátosti smíření se můžeme radovat, že jsme volní jak ten pták –šťasten tak, šťasten tak. Můžeme se radovat, že jsme opět milované děti Boží v náručí našeho nebeského Otce! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.