Jdi na obsah Jdi na menu
 


3. NEDĚLE ADVENTNÍ (cykl C)

16. 12. 2012

Křesťanská radost

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Krátce po sametové revoluci jsem navštívil Spolkovou republiku Německo. Dojel jsem až do Trevíru, kde se mimo jiné narodil Karel Marx. Jeho muzeum jsem jaksi velkoryse pominul, ale zato jsem navštívil muzeum archeologických vykopávek z prvních křesťanských století. Je zde mnoho zajímavých předmětů: jehlice do vlasů, zlaté spony, náramky, předměty denní potřeby a mnoho jiných ozdob. Mnohé z nich nesou na sobě znak – řecká písmena XP, což zna­mená Christos. Jménem Kristovým měli první křesťané označeno mnoho předmětů.

            Moji milí, když procházíte mezi těmi památkami, přijdete až k jedné vitrínce, kde je uložen malý zlatý prstýnek, v němž je zasazen malý kamének. Když se postavíte z určité strany pod určitým úhlem, vytryskne z něho nádherná fialová záře. Je to barva adventu – barva radostného oče­kávání. I na tomto prstýnku je vyryto „XP“. Snad patřil nějakým manže­lům nebo mladým lidem, kteří museli za svou víru podstoupit mučednic­kou smrt. V té době to bylo běžné. Ať už skrývá jakékoliv tajemství – jedno je zcela jisté: fialová barva je neklamným znamením prvokřesťanské doby. Je to barva eschatologická – ukazuje na druhý příchod Páně. Ukazuje na čekání a touhu prvních křesťanů: Marana tha – přijď, Pane Ježíši! Takové bylo očekávání, naplněné vnitřní radostí a touhou u prvokřesťan­ské církve.

            Bratři a sestry, pomalu a jistě se blížíme k Vánocům, kdy se barva fialová změní v barvu čisté radosti a světla Boží lásky – v barvu bílou. Prožíváme již třetí adventní neděli. Tato neděle má radostný ráz. Již od dávných dob se nazývá „Gaudete“, což znamená „Radujte se“. Abychom vyjádřili tuto radost i liturgickými rouchy, mění se dnešní adventní neděli barva fialová v barvu růžovou. Jsme vyzýváni k radosti, a tak se můžeme ptát, jaký je důvod naší křesťanské radosti.

            Moji drazí, jednou dostaly děti v hodině náboženství zajímavou otázku: Co si myslíte, že nás nejvíce zahřeje a naplní radostí? Odpovědi byly různé, a mnohdy i velice úsměvné. „Prosím, nejvíce mě zahřeje, když se venku proháníme.“ Jiný zase mínil, že se nejvíce zahřeje, když si sedne doma k topení a dá si nohy na radiátor. Další chlapec zase řekl, že soused pomáhal tatínkovi s řezáním dřeva, a táta mu dal „ochtlíček“ pravé domácí slivovice. Prý ho to moc zahřálo. Jedna dívenka řekla: „Mě nejvíc hřeje, když mě maminka pohladí, usměje se na mě a přitiskne mě k sobě.“

            Bratři a sestry, vidíme, že děti i dospělí mají radost z různých věcí. Musíme si však v této chvíli pokorně přiznat, že některá ta radost nám dlouho nevydrží. Existuje však radost, která je veliká a která je trvalá. Ta­kovým pohlazením, které způsobuje velikou radost v mnoha lidských srdcích, jsou právě Vánoce. Je dobré si uvědomit, že je na světě celá řada lidí, kteří budou prožívat o Vánocích opravdovou radost. Ale na druhé straně nesmíme zapomínat, že je na světě stále ještě dost lidí, kterým Vá­noce radost nepřinesou. Budou mít všechno, co hrdlo ráčí, co stůl unese – a přitom budou prázdní, smutní a otrávení. Ty zlomky vteřin kratičkého opojení z drogy, alkoholu a všech možných požitků jim nikdy nedají trva­lou radost a štěstí!

            Moji milí, naprosto nepochybuji a jsem hluboce vnitřně přesvědčen o tom, že my všichni zde přítomní chceme prožít o Vánocích čistou a ne­falšovanou radost. Proto je třeba, abychom si znovu a znovu připomínali, v  čem tkví opravdová radost. Radost by měla být naším poznávacím zna­mením: křesťané se poznají po radosti. Lépe řečeno: křesťané BY SE MĚLI poznat po radosti! Vždyť křesťanská víra a opravdová radost spolu souvisejí tak, jako krásný květ a jeho líbezná vůně. My, kteří jsme uvěřili v Krista, přece dobře víme, že máme jen jediný zdroj pravé radosti. Ptáme se, kde máme ten zdroj najít? Odpověď zazněla v dnešním Božím slově. V epištole nás svatý apoštol Pavel vyzývá ke stálé a trvalé radosti: „Radujte se stále v  Pánu, opakuji – RADUJTE SE! Pán je blízko.“

            Bratři a sestry, v Kristu Pánu máme skutečně pravý ZDROJ rado­sti. A je to opravdu úžasné zjištění: Člověče Boží, už nejsi sám, už nejsi opuštěn, protože Pán je blízko, Pán je vždycky s tebou! Kristus Pán je tedy zdrojem naší radosti. Máme radost z poznání, že všechno na světě má smysl, a že tedy nemusíme mít strach, co bude zítra nebo kam vůbec do­jdeme. Víme, že dojdeme do Božího království – do nebe, protože Kristus Pán nás pozval. Dále máme radost z přemožení zla  v Kristu Ježíši vítě­zíme, v  Něm docházíme odlehčení svého svědomí, když nám odpouští hříchy a dává nám sílu k překonávání zla.

            Moji drazí, a pak zde máme radost z vědomí, že žádná bolest a žádné utrpení není nadarmo. Skutečně, žádná bolest není zlá, když je po­nořená do lázně Kristovy bolesti a utrpení – do jeho výkupné smrti. Nej­větší radost však máme z Kristovy přítomnosti v našem životě, zejména ze setkávání s Pánem Ježíšem ve Velebné svátosti – při oběti mše svaté a ve svatém přijímání. Toto setkávání se svátostným Spasitelem působí slast, léčí naše rány a  očišťuje nás. Všechny radosti se slévají jako paprsky do jediného OHNISKA, a tím ohniskem je Emmanu-El — Bůh s námi — náš Spasitel Kristus Pán!

            Přátelé Boží, jestliže prožijeme Vánoce tak, že se pevně chytíme těch paprsků radosti a necháme se vtáhnout do ohniska Emmanuela – Boha s námi, budeme doopravdy šťastní. Ale když nás bude trápit, že to či ono jsme nedostali, to či ono nám ještě chybí, na to či ono nemáme pe­níze, to či ono jsme nestihli udělat, to či ono jsme opomněli – potom bu­deme smutní a  prázdní. Přeji nám všem z celého srdce, abychom prožili letošní Vánoce v  opravdové radosti Božích dětí. Radujte se stále v Pánu, opakuji – RADUJTE SE! Pán je blízko, a jednou – až přijde náš čas – nás uvede do svého království lásky a pokoje, kde se spolu s ním a se všemi svatými budeme radovat až na věky věků. Amen.