Jdi na obsah Jdi na menu
 


3. NEDĚLE ADVENTNÍ (cykl B)

14. 12. 2014

Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! V dnešní radostné zvěsti k nám zaznívají vážná slova svatého Jana Křtitele: „Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte!“ A my se můžeme ptát: Vztahují se snad tato slova i na nás? Dobře se kolem sebe podívejme. Jan Křtitel takto odpovídal farize­jům, ale také každého z nás by tato slova měla varovat. Dar víry totiž ne­máme daný jednou provždy. Musíme o víru pečovat, starat se o její růst, živit ji modlitbou a svatými svátostmi a usilovat o to, abychom o tento vzácný dar nepřišli. Víru můžeme přirovnat ke květině. Musíš ji zalévat, dávat jí živiny, milovat ji tím, že ji stavíš na místo, kde bude mít dostatek světla, a odnášíš ji z místa, kde by byla v průvanu či chladu. Naše víra po­třebuje modlitbu, oběť, živý vztah k Bohu a láskyplný vztah k bližním.

            Moji milí, Duch Hospodinův je nad námi. I mne, i tebe, každého z nás posílá Duch svatý zvěstovat radostnou zprávu. Zvěst o nebeském krá­lovství pro všechny lidi. Na tuto zem má přijít dlouho očekávaný Mesiáš. Jak ho očekáváme? Jan Křtitel vybízí každého osobně k nahlédnutí do vlastní duše, do vlastní mysli, do vlastního srdce. Máme se poučit z jed­nání farizejů, ale za příklad si je brát nesmíme.

            Bratři a sestry, farizejové totiž očekávali příchod Mesiáše, ale chá­pali ho jako člověka, kterého pošle Bůh kvůli tomu, aby je vytrhl z nad­vlády Římanů. Když Jan Křtitel opakuje slova proroka Izaiáše, farizejům neříká nic nového. Vždyť oni dobře znali Písmo svaté. Dobře znali větu „vyrovnejte cestu Pánu“, ale slova o příchodu Mesiáše nebyli schopni přijmout. Jejich srdce byla zatvrzelá. Jestliže Křtitel sám není ani Mesiáš, ani Eliáš, proč tedy křtí?

            Moji drazí, my víme, že Jan Křtitel přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby křtil vodou. Jan je hlas volajícího na poušti. Vyzývá všechny k obrácení, k pokoře a návratu k Božím zákonům daným Mojžíšovi. Obrá­cení a pokání má připravit cestu Bohu, aby měl Bůh KAM sestoupit. Celý věřící Izrael se modlil za příchod Spasitele. Jenomže znalci zákona – ve­lekněží a farizejové – vykládali Boží zákon svým způsobem, který neod­povídal pravdě. Především to byli právě farizejové, kteří si ze Zákona udělali zdroj snadné obživy. Na prostý lid byly kladeny těžké úkoly, často nesmyslné zákazy a příkazy, jejichž nedodržení ve jménu Božím nemilo­srdně trestali.

            Bratři a sestry, ale i oni dostávají stejnou šanci k obrácení. Ke změně smýšlení. K omytí v posvátné řece Jordánu, aby přijali pokání na odpuštění hříchů. Za Janem Křtitelem přicházel i z veliké dálky lid, který byl sužován nesmyslnými zákony. Lidé toužili ve své upřímné víře po spravedlnosti a spáse. Jejich touha po obrácení je přivádí k Jordánu a čis­tota srdce je naplňuje důvěrou, že se přiblížilo nebeské království, a že právě teď – za jejich života – přijde ten pravý a očekávaný Spasitel. Tou­žili se na jeho příchod připravit, očistit své srdce od hříchů, aby mohli přijmout pozvání do nebeského království.

            Moji milí, svatý apoštol Pavel nás dnes vyzývá: Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu. To je velice důležité – radovat se, modlit, a děkovat. Skutečně, naše vděč­nost by měla být nekonečně velká, neboť se nám od Boha dostává neko­nečně velkého daru. Na setkání s Kristem Pánem se připravujeme přede­vším ve svátosti pokání. Dveře zpovědnice – to jsou břehy Jordánu, které v pokání musíme překročit. A musí je překročit každý: kněz, babička, otec rodiny i dítě. A tam, ve zpovědnici – v této koupeli milosti Ducha svatého – se omýváme od nepravostí, od hříšných skutků, slov i myšlenek. Vyzná­váme svou slabost a malou snahu odpustit a přijmout odpuštění. Připravu­jeme se upřímně na  setkání s Kristem Pánem. Jako zpovědník vím, že to není snadné, ale je to jediný způsob, jak nepropást toho, který stojí mezi námi. Jinak bychom uslyšeli Křtitelova varovná slova: Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte!

            Přátelé Boží, hleďme tedy dát všechno do pořádku v dobré svaté zpovědi a v pevném předsevzetí žít tak, jak to vyžaduje naše vznešené jméno – totiž „křesťan“ a ještě vznešenější cíl – být dítětem Božím. Vyu­žijme této posvátné doby svatoadventní – této doby přípravy na příchod Vykupitele – k tomu, abychom dali do pořádku své účty s Bohem. A pak budou letošní Vánoce pro každého z nás opravdu radostné a milostiplné, a celý náš další život bude takovým velikým adventem, totiž dobrou přípra­vou na věčné Vánoce – na náš šťastný příchod ke Kristu Pánu do jeho nebeského království! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.