Jdi na obsah Jdi na menu
 


3. NEDĚLE ADVENTNÍ (cykl A)

15. 12. 2013

Připravte cestu Páně!

Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Minulou neděli adventní jsme slyšeli v evangeliu o Janu Křtiteli, jak kázal na poušti. Ano, poušť – to je místo, kam je potřeba vyjít, abychom unikli ze zmatku tohoto světa, aby­chom se ztišili, abychom zaslechli hlas Boží. Takové bylo naše předsevzetí z  minulé neděle. Je zde však ještě jeden důvod, abychom odešli na poušť. Můžeme říci, že je to důvod biblický. V Písmu svatém totiž slyšíme slova: „Na poušti připravte cestu Páně!“ To je opravdu pozoruhodné. A my se ptáme: Přichází snad Bůh na poušť? Je poušť to pravé místo, kde máme čekat na Boha? Víte, poušť je především veliké znamení, které na něco důležitého ukazuje. Pokusme se tomuto znamení porozumět.

            Moji milí, ve Starém zákoně vystupují skvělí mužové své doby. Říkáme jim proroci. Co bylo na prorocích tak zvláštního, tak výjimeč­ného? Oni konali pro Boha veliké dílo. A právě proroci často mluví o poušti. To bylo v Božím plánu a právě Izraelité s tím měli velkou zkuše­nost. Bůh přece vysvobodil vyvolený národ z egyptského otroctví a pře­vedl ho právě pouští až do země zaslíbené. Celých 40 let je na poušti vedl a vychovával. A pak je slavně uvedl do země Kanaán – do země zaslíbené. A co se stalo pak? — Sotva lidu trochu „otrnulo“, sotva se Izraelité trochu usadili a zabydleli, začali využívat kulturních vymožeností nové vlasti. Začali propadat kultu tamějších pohanských bohů, začali přebírat nedobré zvyky pohanů. A zrodil se luxus a nespravedlnost, prohlubovala se propast mezi bohatými a chudými. Lidé přestali dodržovat Boží přikázání a začali být Hospodinu nevěrní. Neříká nám to něco v dnešní době?

            Bratři a sestry, sotva jsme vyšli po 40 letech totalitního režimu do svobody, už nás zachvátil luxus a duch tohoto světa. Lidé rychle poza­pomněli na pomoc Boží, na působení Ducha svatého a na přímluvu naší národní světice, dcery královské, svaté Anežky Přemyslovny v listopadu 1989. Nastoupila nespravedlnost, neřád, rozdíly mezi chudými a bohatými a hlavně – začali jsme postupně zapomínat na Pána Boha.

            Tehdy ve starozákonní době posílal Bůh svému lidu proroky. Pro­roci připomínali lidu právě jeho putování pouští  do zaslíbené země. To byl ideální začátek, to bylo jaro první lásky, kdy Hospodin Bůh byl uzná­ván celým národem za jediného zachránce. Prorok Ozeáš pohrozil národu, který koketuje s cizími bohy a spouští se s nimi. Volá tato varovná slova: „Proto ho Bůh vyláká ze syté spokojenosti, znovu ho vyvede na poušť, aby znovu poznal svého Pána!“ Ano, právě na poušti vždy začíná návrat k Bohu.

            Moji drazí, přesně tak tomu bylo i za časů Krista Pána. Z bohatých, „horních“ vrstev národa židovského obnova vzejít nemohla. Ti měli zaru­čený pohodlný život. Proto Pán Ježíš říká: „Koho jste vyšli vidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Ti, kdo nosí jemné šaty, jsou přece v králov­ských palácích.“ —  Kdo chce vidět posla od Boha, musí vyjít na poušť. A na poušť se uchýlil také sám Kristus Pán, a to na celých 40 dní, když se připravoval na veliké dílo Boží. A také člověk musí vstoupit do tohoto zvláštního prostoru, který je znamením Boží přítomnosti a znamením ob­rácení.

            Bratři a sestry, a nyní přichází druhá etapa, se kterou se musel vypo­řádat i Jan Křtitel. Když tedy Bůh přináší spásu, jaké máme znamení, že se tato spása opravdu naplňuje? Jsi to opravdu ty, Ježíši? – Tak zní úz­kostlivá otázka, kterou klade sám Jan Křtitel. Je to úzkostlivá otázka člo­věka z vězení. Je to úzkostlivá otázka člověka, který ještě žije v nevykou­peném světě. Vždyť přece Jan Křtitel řekl o Vykupiteli, že přijde jako vichřice, že oddělí plevy od zrní, že bude vysekávat suché stromy, že začne soud nad zlými a že konečně přijde spravedlnost. A teď? — Místo toho všeho sedí Jan Křtitel ve vězení a ten, na kterého ukázal – ten NIC! A tak volá: Jsi to TY???

            Moji milí, abychom to lépe pochopili, uvedeme si malý příklad. Představme si takovou situaci: Čekáš na člověka, který má přicestovat z ciziny. Ty jej máš vyzvednout na nádraží. Nikdy předtím jsi ho neviděl. Ale máte spolu domluvené znamení. Ve vycházejícím davu se má objevit člověk, který bude mít žlutou kytičku na klopě a velkou zelenou tašku v ruce. Podle tohoto znamení ho poznáš. — A také v případě Pána Ježíše bylo domluveno několik „poznávacích znamení“. Už proroci ve Starém zákoně předpověděli, která znamení to budou. A na tato znamení se nyní odvolává sám Kristus Pán, když říká: „Povězte Janovi, co vidíte a co sly­šíte: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni a chudým se hlásá radostná zvěst!“ A právě zde si musíme uvědomit my – a právě tady a právě teď – že toto znamení trvá dodnes. Také dnešní svět se cítí nevy­koupený, tak jako Jan Křtitel ve vězení. Také my křesťané čekáme, kdy konečně přijde soudce, aby vymetl plevy, aby vyčistil svět od zla, aby vy­sekal suché stromy.

            Přátelé Boží, i když se některým zdá, že křesťanství už nemá to­muto světu co říci, že už ztratilo sílu, že dnes vládne moc kapitálu, že mo­derní „spasitelé“ šermují všelijakými ekonomickými zaklínadly a jakousi „neviditelnou rukou trhu“ a podobnými nesmysly; i když si mnozí myslí, že se svět spasí tak nějak sám – přesto přese všechno je zde jasné znamení, že Boží soud už započal, že Bůh už odděluje plevy od zrna. Ale také je zde znamení uzdravující moci Spasitele. Už po 2.000 let jsou i dnes lidé uzdravováni, milióny duchovně slepých se probouzejí, milióny lidských srdci byly uzdraveny, přijaly spásu a začaly hořet láskou ke Kristu! Ano, tak tomu skutečně je. A teď je řada i na nás, na tobě, na mně, na každém jednom z nás. Také my musíme vyjít na poušť, abychom uslyšeli, abychom unikli tomuto světu a abychom se setkali s Bohem, který nás může obrátit a uzdravit naše nemocná a vyprahlá srdce. A pak, až přijde náš čas, abychom vešli do jeho věčného království, kde už nebude pláč, ale kde se budeme radovat na věky věků. Amen.