Jdi na obsah Jdi na menu
 


26. neděle v mezidobí (cykl C)

29. 9. 2013

Pěstovat ctnost štědrosti

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! V dnešním úryvku evangelia vypráví Pán Ježíš dramatický příběh, který zní přímo pohádkově. V pohádkách se skutečně objevují podobné nebo navlas stejné příběhy. A proto asi většina lidí vyprávění poslouchá jako pohádku.

            Moji milí, musíme si zde bez obalu připomenout, že i když je to „jen“ podobenství, přesto nám v jádru ukazuje tvrdou skutečnost celých lidských dějin i současné doby nevyjímaje. Bohatí a chudí, lidé žijící v sociálně těžkých poměrech – a na druhé straně lidé, kteří mají milióny a k tomu tvrdá a okoralá srdce.

            Bratři a sestry, v podstatě nejde o to, zda je někdo bohatý nebo chudý. Nedávné dějiny nás dostatečně poučily o tom, že rozdělovat lidi na třídu bohatých – buržoazii a na třídu chudých – proletariát vede do slepé uličky. Socialismus je evidentně slepá vývojová větev. Tudy zřejmě cesta nevede. To nejdůležitější, co si máme uvědomit, je skutečnost, že i chudí lidé, avšak především ti bohatí, musí pěstovat potřebu stále dávat. Musíme mít otevřené oči a otevřená srdce k nouzi a potřebám druhých. Musíme být ochotní i v drobnostech a maličkostech stále obdarovávat druhé.

            Moji drazí, otázka zní: PROČ to máme takto dělat? K čemu je to dobré? Když člověk, který má dosti majetku, si nenavykne dávat – to zna­mená neustále přijímat a rozdávat, pak se ten zdravý proces přijímat a roz­dávat zastaví. Pak se totiž stane, že si člověk vytvoří návyk jen přijímat, a to u něho vypěstuje neřest zvanou lakomství. A jak jistě dobře víme, la­komství patří mezi sedm hlavních hříchů.

            Bratři a sestry, lakomství uzavírá ruce i srdce. A to je právě ten oka­mžik, kdy najednou přestaneme cítit strádání a potřeby bližních. Ta­kový životní styl odnaučí člověka starat se o potřeby druhých, a tím ho vystaví nebezpečí, že bude podroben tvrdému Božímu soudu.

            Moji milí, tím jsme si vyloupli jádro poučení z podobenství o bo­háči a Lazarovi. Ukazuje nám velmi důrazně, že bohatství a požitky tohoto světa jsou jako laso, které zachytí a spoutá každého, kdo celou svou jistotu a touhu vložil výhradně do nich. Znovu zdůrazněme a podtrhněme, že samo o sobě být bohatým není zlé. Problém je však v tom, že bohatství zotročuje. Kdo z nás je tak vyzrálou osobností, že se dokonale naučil ne­lpět na majetku, že dokáže stále s radostným srdcem dávat a dělit se?

            Bratři a sestry, k tomu, abychom dozráli k takovéto dokonalosti, musíme se již od dětství cvičit v přemáhání sobectví. Musíme v sobě pěs­tovat ctnost štědrosti. Je velmi dobré, když se už dítě dokáže bratrsky dělit. Co to znamená „bratrsky se dělit“? Maminka dala dětem velký koláč a řekne synovi: „Bratrsky se rozděl se sestřičkou.“ Obě děti se ptají: „Mami, a jak to je bratrsky?“ A maminka říká synovi: „Ty rozlomíš koláč na dvě poloviny, a pak si tvoje sestra vybere jednu půlku, a tobě zbude ta druhá půlka koláče.“

Moji drazí, a tak to pokračuje dál a dál až do stáří. Šťastný člověk, který si vypěstuje návyk bratrsky se dělit. Je skutečně velmi potřebné, aby­chom v dnešní době se velmi namáhali o tuto ctnost štědrosti. My žijeme v období, kdy lidé začali doslova běsnit za penězi a majetkem. Vnímáme z denních zpráv, kolik je to podvodů, kolik zpronevěr, jak velké peníze se točí v rukou těch, kdo ani neví, co s nimi budou dělat.

Bratři a sestry, peníze a majetek – to je magická síla, která může dojít až tak daleko, že se objednávají nájemné vraždy. Sledujeme aféry zabitých na objednávku, naložených do sudů a potopených v řekách a pře­hradách. A to žijeme ve společnosti, kdy lidé neumírají hladem. I když někteří, pravda, žijí ve slabším sociálním zabezpečení.

            Moji milí, a přesto moc peněz způsobuje tolik neštěstí a tragédií. Je to skutečně laso, které když zachytí, udělá z člověka otroka. Vypěstuje neřest lakomství, bezohlednosti a tvrdého srdce. My, jako křesťané ne­smíme jít cestou dětí tohoto světa. Proto se stále máme cvičit v těch dob­rých ctnostech. Kéž se v našem životě nezastaví ten zdravý proud přijímat a rozdávat! Pak nemusíme mít obavy, že bychom skončili jako ten boháč z podobenství ve věčném zavržení. Štědrý člověk končí ve štědré náruči nekonečné Boží lásky.

            Přátelé Boží, a tak tedy o tom dobře přemýšlejme, a nakonec jistě dospějeme k tomu, oč prosil žalmista i svatý apoštol Pavel: Pane Bože, nedávej mně veliké bohatství, možná bych zpyšněl a ztratil věčnost. Ale nedávej mně ani Lazarovu chudobu, možná bych se zvrhl a začal bych krást. Dej mi, Pane, to, co pro život potřebuji, a to mně stačí – od tohoto času až na věky věků. Amen.