Jdi na obsah Jdi na menu
 


25. neděle v mezidobí (cykl C)

22. 9. 2013

O povinnosti modlitby a o její síle

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Povím vám příběh, který se opravdu stal. Jistě jste slyšeli jméno velice schopného biskupa, svatého Františka Saleského. V jeho životopisu se dočítáme, že když jel jednou na koni do jisté vesnice, potkal tam velmi zbožného sedláka. Sedlák uctivě pozdravil a řekl: „Musím vám, pane biskupe, něco říci. Víte, že se umím modlit, aniž bych myslel na něco jiného?“ Svatý František odpověděl: „To je vynikající, ještě jsem se s nikým takovým nesetkal. Proto bych tě rád odměnil. Poslyš, jestli se pomodlíš Otčenáš, aniž bys myslel na něco ji­ného, daruji ti svého velice vzácného koně.“ Sedlák se znalecky podíval na biskupova nádherného koně, zaradoval se a hned se začal modlit: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé... A dostanu k tomu koni i to krásné sedlo?“ Biskup se upřímně rozesmál: „Bohužel, bohužel, dobrý muži, nedostaneš ani koně ani sedlo. Místo na modlitbu jsi myslel na toho mého koně!“ Sedlák viděl, že prohrál, a zklamaně pokračoval ve své cestě.

            Moji milí, zajisté jste všichni poznali, že budeme dnes především uvažovat o modlitbě. Přímo nás k tomu vybízí dnešní 2. čtení z pera sva­tého apoštola Pavla svému příteli Timotejovi. Apoštol píše: „Vybízím vás, přeji si, aby se konaly modlitby... ale ať muži zvedají ruce čisté, bez hněvu a sváru.“

            A toto je nesmírně důležité. Kdyby se totiž věřící člověk nemodlil s čistýma rukama, s čistým a hořícím srdcem, kdyby je měl zatížené zlem, jak by mohl nezaujatě a bez sobectví za někoho o něco prosit? To by se choval právě jako ten sedlák, kterému svatý biskup František Saleský schválně nasadil do hlavy brouka, zahrál na strunu jeho mamonu. A pak už tam nebyla čistá láska k Bohu, srdce hořící jen pro Krista Pána, ale ovládl jej druhý „pán“ – majetek!

            Není to jen mamon, ale také sváry a hněvy, které nám kladou před oči clonu, takže naše prosba pak nemůže být čistá.

            Další poučení, který plyne z dnešního úryvku, je poukaz na proseb­nou modlitbu za všechny. A především za ty, co vládnou. Prosebná mod­litba nás má vést k solidaritě se všemi.

            Jak by to mělo vypadat prakticky? K tomu vám opět povím malý příběh: V jedné velké farnosti v neděli moc lidí v kostele nebývalo. Pan farář říkával: „Náš kostel je poloprázdný. To je zlé.“ Ale jeden moudrý stařec, člověk skutečně duchovní, mu jednou namítl: „Pane faráři, dnes byl kostel tak zaplněn, že nebylo volné místečko. Ani do předsíně se lidé ne­vešli.“ Pan farář na něj s údivem hleděl a říká mu: „Prosím tě, jak jsi na to přišel?“ A farník mu odpověděl: „Víte, každý z nás dnes přinesl v srdci tolik lidí, že se sem ani nevešli. Všechny, kteří nám leží na srdci, ty, kteří nás v týdnu něčím zaujali, jejich potřeby, jejich starosti, veliké bolesti, ty, co nám vládnou, co jsou ve službě pro veřejné dobro. Ve svém srdci je všechny přinášíme před Boží tvář a modlíme se za ně.“

            Ano, bratři a sestry, tento moudrý člověk zvedal ruce v modlitbě bez hněvu a sváru za ty, co to nejvíce potřebují. Kéž by nás takových bylo více!

            A ještě jedna věc je při modlitbě velice důležitá. Někdy se totiž může stát, že člověk, který se začne za někoho modlit, je nakonec promě­něn sám. O tom vám povím poučný příběh: Když umíral blahoslavený papež Jan XXIII., mnoho lidí se za něj modlilo, aby jej Bůh ještě zachoval. Modlili se za něj i nevěřící. Jeden z nich o tom vyznal: „Byl jsem vždy nevěřícím komunistou. Přesto se nestydím přiznat, že jsem se tváří v tvář papežovu smrtelnému zápasu modlil. Žádnou modlitbu jsem neznal, tak jsem poprosil svého syna, aby mne naučil modlit. Příliš velká je láska, kte­rou přinesl světu papež Jan. Nikdy jsem nešel tvou cestou, drahý papeži Jene, nikdy jsem nenaslouchal tvému slovu. Nyní ti však slibuji, že budu následovat tvého příkladu a že se znovu budu modlit tak, jak mne to naučil můj syn v den tvé smrti!“

            Zde nejde jen o sílu lidské osobnosti svatého papeže Jana, ale zde jde především o sílu modlitby. Ten člověk byl skrze blahoslaveného Jana XXIII. vtažen samotným Bohem do nekonečné Boží lásky.

            A nyní, moji drazí, aspoň krátce k dnešnímu evangeliu. Jakoby se ten příběh odehrával v současnosti: skandální aféra tam a tam, zpronevěra, velké manko. Zlodějů, tunelářů a všelijakých jiných mafiánů bylo, jest a bude vždycky hodně. Ale co to má co dělat v evangeliu – co my se od ta­kové pakáže máme učit?

            Především toto: Ten člověk se dovedl jasně podívat na svou situaci: mnoho jsem zpronevěřil. — A co my? Budeme také brzo skládat účty Bohu. Stojíme před ním také jako defraudanti – vždyť kolik hřiven, kolik dobrých příležitostí jsme zahodili, zpronevěřili ve svém životě! Dovedeme se my také tak jasně podívat na svou situaci?

            Ten člověk, jakmile pochopil, jak na tom je, rychle udělal plán, hned jedná. Ví, že nesmí ztrácet čas. — A co my? Žijeme s pohledem do minula nebo do budoucna? Utápíme se v planých úvahách, jestli jsme měli tehdá jednat tak či onak, nebo se raději ptáme, jak správně jednat dnes a zítra?

            Ten člověk z podobenství však svou rozhodnost uplatnil špatně. Vsadil všechno na jeden trumf, a to na špatný. Podvod chtěl napravit jiným podvodem, a nakonec prohrál všechno. —  A co ty, bratře milý? Co ty, sestřičko drahá? Jaké plány do budoucnosti máš ty? Na které trumfy sázíš a o co se chceš v životě opřít? Jenom o lidi? – To je málo! Chceš se tedy opřít jenom o Boha? – To už je mnohem lepší, ale tak to Bůh také nechce. My totiž nic nesvedeme jenom sami, leda se staneme osamělými ubožáky. Mnoho dobrého však dokážeme s vírou v Boha a ruku v ruce se svými bližními. To je jediná správná cesta.

            Přátelé Boží, jestli jsme pozorně naslouchali dnešnímu Božímu slovu, pak se rozejdeme do svých domovů pevně rozhodnuti: také já se dobře zajistím pro skládání účtů, vždyť také já jsem správcem všeho, co si myslím, že mám. Vždyť také já jsem defraudantem mnoha hřiven, které mi Pán svěřil, mnoha příležitostí k dobrému, kterých jsem nevyužil. Pane Je­žíši, k tvému stolu dnes budeme přistupovat s prosbou: Dej nám milost a sílu, abychom v tomto novém týdnu začali s veškerou rozhodností žít jako synové a dcery světla! Neboť ty žiješ a kraluješ od tohoto času až na věky věků. Amen.