Jdi na obsah Jdi na menu
 


23. neděle v mezidobí (cykl A)

7. 9. 2014

Bratrské napomenutí

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Je známá věc, že když do těla vnikne něco nežádoucího – trn, tříska, střepina, jed – že tělo začne stonat a začne se také bránit. A člověk je vděčný každému, kdo mu pomůže ten trn nebo třísku vytáhnout, střepinu vyoperovat a jed z těla vyvrátit. Chce být zdráv. Ve Svatých Písmech je církev přirovnána k tělu a my jsme údy tohoto těla. Také do těla církve může vniknout něco, co tam nepatří. Ně­jaká nepravost, my tomu říkáme hřích. A každý, kdo do toho těla církve patří, je povinen tuto škodlivinu z těla vyloučit, pomáhat ji odstranit. A tomu my říkáme correctio fraterna – bratrské napome­nutí. Dnes o tom vypravuje evan­gelista sv. Matouš.

            Moji milí, v dnešní společnosti jsou všechny úkoly rozděleny. Jsou rozličné služby: služba zásobovací, služba dopravní, služba zdravotní, služba požární – na všechno možné máme odborníky. Ovšem když se při­hodí něco mimořádného, je potřebí, aby každý byl připraven zasáhnout a pomoci. Když se stane havárie, nelze čekat, až přijede z okresního města lékař a sanitka. Něco je potřeba udělat ihned. Když vypukne požár, nemů­žeme založit ruce v klín a čekat, až přijedou hasiči.

Bratři a sestry, nyní přejděme od toho přirovnání na náš obor – na náboženství, na církev. Kdo je povinen starat se o zdraví církve? Kdo je povinen odstraňovat škodliviny? Jistě řekneme, že na to je také služba, na to jsou odborníci – na to jsou přece kněží. Je to samozřejmě pravda, to je jejich povolání. Ale na druhou stranu dobře víme, že kněží je žalostně málo, a tak že nějakou povinnost má vše­chen Boží lid.

Moji drazí, prvořadou povinnost mají rodiče. Maminka naučí své dítě mluvit. A stejně tak musí matka naučit své děti modlitbě. Jak říkávali naši předkové: Český otec, česká máti, učili mne Boha znáti. Při nápravě bližního má dále pomáhat každý dobrý pří­tel. A samozřejmě povinnost napomenout bližního má vlastně každý křesťan. Hlavním znamením nás, křesťanů, je kříž. A kříž má dvě břevna: Jedno směřuje nahoru, svisle. To je náš vztah a poměr k Bohu. Ale pak je tam ještě břevno příčné, vodo­rovné. To jsou jakoby rozpřažené ruce k na­šim bližním. Nejenom s Bo­hem mluvit a na zkažený svět naříkat, ale pře­devším rozpřáhnout ruce a zachraňovat lidi, kteří toho nejvíce potřebují.

            Bratři a sestry, a nyní si položme otázku, jakým způsobem máme bližního napomenout. Pán Ježíš říká: pokorně. Pamatuj, že by ti mohl ten napomínaný vmést do tváře výtku: „Ze mě chceš vytáhnout třísku, a sám táhneš těžký trám.“ Je třeba, abychom s pokorou nejprve napravili sami sebe, a pak můžeme napomínat bližního. Za druhé – napřed mezi čtyřma očima. Když by to ovšem nepomohlo, zavolej další přátele a v tichosti, v soukromí, se pokuste chybu svého bližního napravit. A když nepomůže ani toto malé společenství přátel, ať to potom zví církevní obec – farnost. A takový člověk ať považuje, že je z obce církevní vyloučen. Velmi po­třebné je také, když někdo začne podléhat vlivu různých sekt, které chtějí lidem vymývat mozek – jako jsou např. jehovisté a jim podobní, důrazně varovat bližního před tímto chybným krokem, ukázat mu příkladem vlast­ního ži­vota krásu opravdu žitého křesťanství, a tak zadržet bratra či sestru od odpadu od  pravé křesťanské víry.

            Přátelé Boží, vždycky je potřebné, abychom měli otevřené ruce, otevřené oči a uši, a především hořící srdce. Budeme vidět a slyšet, spolu s bližním soucítit, a pak budeme moci s pomoci Boží také účinně zasáh­nout. Vždyť to vidíme kolem sebe, jaké to je, když propukne ve světě ně­jaký skandál. Je to jako když se provalí zem a nahoru se valí bahno a špína. Je to jako když pukne vřed a ten ošklivý, páchnoucí hnis se rozlévá vůkol nás. Býváme svědky mnoha skandálů ve světě – korupce, zneužívání moci, tunelování, mravnostní delikty a mnoho dalších. Ať se takového něco ne­stane ve svaté Kristově církvi! Ať neslyšíme tu zlomyslnou a škodolibou poznámku: Vidíte je, to jsou ti svatoušci, to jsou ti pánbíčkáři! Kéž si jed­nou můžeme říci: Bože, já jsem se pokusil svého bratra od chybného kroku uchránit, a s tvou pomocí se mi to podařilo. Stalo se to, co tys, můj Pane, řekl – já jsem získal svého bratra, já jsem získal svou sestru! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.