Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. neděle v mezidobí (cykl B)

18. 1. 2015

Slyšeli a šli

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Při naslouchání evangeliu podle svatého Jana dnes prožíváme opravdu vzácnou chvilku: Miláček Páně – apoštol a evangelista Jan – nám totiž vypravuje, jak to všechno ko­lem Pána Ježíše začalo. Slyšeli jsme, že Kristus Pán povolal mladé muže a učinil z nich své učedníky a apoštoly.

            Moji milí, ti dva učedníci slyšeli, co jim Pán Ježíš řekl, a šli za ním. A tato ochota slyšet Krista Pána vyvolala úplnou řetězovou reakci. Jako v atomovém reaktoru se přenáší reakce z atomu na atom a uvolňuje se tak obrovské množství energie, tak tomu bylo i zde: Ondřej vyhledal svého bratra Šimona a přivedl ho za Ježíšem. Šimon zase přivedl k němu Filipa, ten přivedl dalšího, a ti další přivedli k Pánu Ježíši zase další učedníky. A ta řetězová reakce trvá už dva tisíce let.

            Bratři a sestry, a my se můžeme ptát: Jak to vlastně začalo? A mů­žeme říci, že velice skromně a nenápadně. Poměrně brzo se za Kristem Pánem hrnuly zástupy lidí, ale Pánu Ježíši šlo především o jednotlivce. Jde mu o svědky. A těm věnuje svůj čas, s těmi hovoří nejvíce. Začalo to tím, že Jan Křtitel upozornil své dva nejlepší učedníky, že kolem jde někdo, kdo ví mnohem víc, než on. Jan Křtitel připravoval cestu, ale Kristus Pán je sám tou Cestou. Jan Křtitel hlásal pravdu, ale Kristus Pán je sám tou Pravdou. Jan Křtitel volal ke správnému životu, ale Kristus Pán je sám tím Životem. On je Beránek Boží, který snímá hříchy světa.

            Moji drazí, a ti dva učedníci se vydávají za Pánem Ježíšem. Začíná první pohyb za ním – začíná hnutí, které má obsáhnout celý svět. Ale tomu prvnímu hnutí za Ježíšem ještě něco předcházelo: předcházelo mu Boží hnutí. Boží pohyb nám vstříc. Začalo to vše vánočním pohybem Boha vstříc člověku: Ježíš jde okolo. Ježíš se ohlédne. Ježíš ty dva osloví. Ježíš ty dva pozve.

            Bratři a sestry, takhle vždycky začíná setkání s Kristem Pánem. Také v dnešním světě. Vždyť i my býváme často nesmělí, nejistí – jako ten Ondřej se Šimonem. Oni se ptají rozpačitě: „Mistře, kde bydlíš?“ Tím vlastně naznačují jinou otázku, která jim leží především na srdci: „Můžeme přijít za  tebou? Najdeš si pro nás čas?“

            Moji milí, a jak vypadají naše otázky Kristu Pánu? Možná, že znějí nějak takto: Co mohu udělat pro to, aby svět kolem mne byl lepší? Je tu někdo, kdo mne pochopí? Co je smyslem mého života? Jsou někde lidé, kde budu přijat a kde mi bude dobře? Kdo se takto ptá, vlastně se ptá po Kristu Pánu. A Kristus Pán mu už jde vstříc. Pán Ježíš už je mu blízko. Můžeme potkat Krista Pána ve věřícím člověku, v kostele, na stránkách evangelia.

            Bratři a sestry, Pána Ježíše můžeme potkat, ale můžeme ho také odmítnout. Tak jak to udělal Natanael, který nad Ježíšem ohrnul nos: „Co dobrého může vzejít z takové díry, jako je Nazaret?“ Takto se vytahoval rodák ze stejně velké sousední vesnice Kány v Galileji. Ano, Pána Ježíše můžeme potkat, ale můžeme ho též odmítnout, jak se dnes děje neustále. Toto jsou tedy vážné otázky dnešního Božího slova na každého z nás: Při­jímám Krista Pána, když prochází kolem mne? Jdu opravdu za ním? A jdu o něm povědět i druhým lidem, kteří ho ještě nepoznali?

            Moji drazí, řekli jsme si, že ochota naslouchat Kristu Pánu vyvolala doslova řetězovou reakci. A my se můžeme ptát: Co je na počátku této řetězové reakce? Co je tou roznětkou, která udržuje ten proces v chodu? Je to poslušnost. Poslušnost slova Božího, poslušnost vůle Boží – ať už ji slyší děti z úst rodičů anebo my dospělí ze stránek Písma svatého při mši svaté.

            Přátelé Boží, jestliže to všechno dobře uvážíme a pochopíme, pak se dnes všichni postavíme po bok učedníků a budeme se také ptát svátost­ného Krista při našem dnešním setkání: Pane, kde bydlíš? A také my usly­šíme jeho pozvání: Pojďte a uvidíte! A budeme tiše žasnout nad skrom­ností jeho příbytku v malé bělostné svaté Hostii. A jednou – na věčnosti – budeme žasnout nad krásou jeho příbytku v nebesích. Kéž tedy nyní, při společném Vyznání víry, vyznává zároveň i naše HOŘÍCÍ SRDCE pevnou ochotu poslouchat Pána Boha a řídit se vždy jeho svatou vůlí! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.