Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. NEDĚLE POSTNÍ (cykl B)

1. 3. 2015

Proměny

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Co myslíte, je možné, aby jeden člověk během několika dnů vystupoval ve více podobách? Je možné, aby jednou byl jako obyčejný člověk – a potom jako král? Jed­nou aby měl plno strachu a bázně, aby byl rozdrcen jako červ – a pak se zjevil ve slávě? Je toto možné? Ano, je to možné u Ježíše Krista. O tom vypravuje dnešní evangelium, a to si vysvětlíme hned na začátku. A my se můžeme dále ptát: K čemu jsou tyto proměny? Jaký to má smysl? Můžeme odpovědět, že smysl to má dvojí: jednak aby se upevnila naše víra, a za druhé aby­chom pracovali na své vlastní proměně.

            Moji milí, o těch třech letech, kdy Pán Ježíš veřejně působil, napsali evangelisté, že vypadal jako každý jiný člověk té doby. Avšak do­dávají k tomu – kromě hříchu. Když promlouval k lidem, mluvil jako ten, kdo má moc. Když jednal, činil zázraky. Jeho činnost vyjádřili krátkou větou: Kudy chodil, dobře činil. To byla jedna podoba Ježíšova, jak ho znali.

            Bratři a sestry, jednoho dne řekl Ježíš třem apoštolům: „Pojďte se mnou na horu Tábor.“ Když tam večer došli, Pán Ježíš poklekl k modlitbě a oni se uložili ke spánku. Avšak cosi je probudilo. Jakési světlo jim bo­dalo do očí. A když pohlédli, viděli Ježíše, jak se před nimi vznášel nad zemí a obklopovala ho oslnivá záře. Tak ho dosud nikdy nespatřili. Ko­lem hlavy svatozář, šaty oslnivě bílé. A Petr, Jakub a Jan cítili uvnitř blaho, jaké jejich srdce dosud nepoznalo. Petr se jenom zmohl na větu: „Pane, je nám tu dobře. Zůstaňme tu navždycky...“ Avšak ten krásný obraz zmizel. Zůstala jen potemnělá obloha posetá hvězdami – a Pán Ježíš v obvyklé podobě. Do rána už neusnuli. Cestou dolů jim Ježíš řekl: „Zatím o tom nemluvte. Já musím být napřed zabit, a pak teprve vstanu z mrtvých.“ To byla první proměna.

            Moji drazí, a nadešel Zelený čtvrtek. Sešli se večer tak, jako se u nás rodina schází na Štědrý večer. Pán Ježíš jim řekl: „Tolik jsem se těšil na tuto velikonoční večeři. Jsem tu s vámi naposledy.“ Apoštolé ho prosili: „Zůstaň s  námi, zanech nám něco na památku.“ A Pán Ježíš jim slíbil, že s nimi zůstane, ale v jiné podobě. Potom vzal kousek chleba a říkal slova, která všichni dobře známe. To bylo první proměňování. Viděli kus chleba – svatou Hostii – a věřili, že je to Ježíš sám, protože On to řekl. A Petr k tomu poznamenal: „Věřím, že jsi to ty, vždyť ty, Pane, máš slova věčného života!

            Bratři a sestry, avšak na Zelený čtvrtek zažili apoštolé ještě jednu proměnu Kristovu: Když po Poslední večeři vešli celí ospalí do Getseman­ské zahrady, uviděli Krista Pána jinak proměněného. Celý se třásl, z čela mu kanul krvavý pot, a úpěnlivě prosil nebeského Otce: „Otče, vezmi tento kalich utrpení ode mne, avšak ne jak já chci, ale jak Ty chceš. Ne má, ale Tvá vůle se staň!“ A oni žasli. Je tento roztřesený Ježíš stejný jako ten, který stál majestátně na lodi za hrozné bouře? Když se Kristus Pán dal svá­zat, Jidáš ho zradil, Petr třikrát zapřel a ostatní apoštolé zbaběle utekli. Vytrval jen nejmladší z apoštolů – svatý Jan. Provázel Pána na křížové cestě. Když ho viděl na kříži, byl Pán Ježíš hrozně proměněn. Neměl po­doby ani krásy, na celém těle nebylo místečko zdravé – i srdce mu pro­bodli. Byl to muž bolesti. Ale byl to stále tentýž Ježíš.

            Moji milí, a za tři dny poté viděli učedníci Kristovu proměnu ke slávě. Jeho rány byly oslaveny a šlehala z nich záře veliká. Než nastala proměna od kříže ke vzkříšení, trvalo to u Pána Ježíše tři dny. Avšak než nastala proměna od kříže ke vzkříšení v naší vlasti, trvala zkouška naší víry čtyřicet let. Po celou tuto dobu slýchaly děti ve škole, že Bůh je mrtev, je s ním konec, a tak prý tomu bude na věčné časy a nikdy jinak! Víme, že v té době bylo více zrádců než byl jeden Jidáš – a bohužel zrádci byli i v řadách kněží! V té době bylo též hodně zbabělců, kteří utekli. Ale v té těžké době temna bylo také více než jeden apoštol Jan těch, kdo vytrvali. Když pak přišla svoboda, nenastala proměna hned najednou, ale postupně. Kéž tato proměna pokračuje i nadále!

            Bratři a sestry, při proměnění na hoře Tábor zářil Ježíšův šat jako sníh. Bělostné prádlo se často zašpiní a musí se vyprat. Také naše duše se často „zašpiní“ hříchem a musí se očistit, aby byla skutečně jako obraz Boží. K tomu je ustanovena svátost pokání. Na hoře Tábor se Pán Ježíš vznášel nad zemí, necítil tíhu. A my se můžeme ptát: Co cítí člo­věk ve  hříchu? Má svědomí zatížené balvanem. A tak nezapomeňte se připra­vit na dobrou předvelikonoční svatou zpověď. Po svátosti pokání budete promě­něni. Budete mít v duši po­koj, který tento svět nemůže dát.

            Přátelé Boží, apoštol Petr se na hoře Tábor zmohl jenom na kratič­kou větu: „Pane, je nám tady dobře.“ A já bych nám všem přál, aby nám vždycky v čisté duši bylo dobře. Abychom znali svůj cíl a měli naději. Je to lepší, než když pohané bloudí bez cíle a umírají bez naděje. A také bych nám všem přál, abychom vždycky konali dobro. A pak pevně věřím, že se splní to, co apo­štol Petr řekl – je nám tady dobře – už tady na zemi. A jed­nou, až přijde náš čas, budeme Krista Pána vzkříšeného a oslaveného vidět tváří v tvář! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.