Jdi na obsah Jdi na menu
 


19. neděle v mezidobí (cykl C)

11. 8. 2013

Chraň se zapomenout na Hospodina!

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Prožíváme dobu dovolených, děti se radují z prázdnin, všichni v letním období nějakým způsobem pro­žíváme radost z odpočinku v přírodě. Těšíme své oči a srdce krásami stvo­ření. A do toho jako studená sprcha zaznívá dnešní Boží slovo: Bděte! Ne­víte, kdy přijde Pán! Buďte připraveni! Můžeme z toho mít pocit, jakoby nám Pán chtěl vzít radost ze života – a to zrovna nyní, když je všechno kolem tak pěkné.

            Moji milí, to by nebyl správný názor a pocit. Pán Ježíš nám v žád­ném případě nechce radost ze života brát. On nám jen chce připomenout, jak máme správně a s užitkem jít tímto životem, jak máme všeho správně užívat na naší cestě k věčnému cíli.

            Bratři a sestry, ze starozákonní knihy Moudrosti se dozvídáme o moudré Boží prozřetelnosti, která dopředu všechno připravila. Bůh všechno v našem životě moudře řídí. Jen my si toho musíme být vědomi a nesmíme na to zapomínat. Ta noc, o které hovoří úryvek dnešní boho­služby slova, byla nocí, kdy byli zabiti prvorozenci Egypťanů. Jako ostrý meč tu noc Boží zásah vykonal své. Byl to Boží soud nad faraónem a nad celým Egyptem. Byli zachráněni jen Izraelité, protože byli připraveni. Pro vyvolený národ to byla noc bdění pro Hospodina. A tak měla zůstat nocí bdění po všechny generace, v očekávání ještě většího příchodu, jak o něm hovoří dnešní evangelium.

            Moji drazí, v páté knize Mojžíšově čteme tato vážná slova: „Až tě Bůh přivede do země, kterou přísahou přislíbil dát tvým otcům, do veli­kých a krásných měst, které jsi nevystavěl, do domů plných všeho bohat­ství, které jsi nenaplnil, k vyhloubeným cisternám... do vinic a olivových sadů, až budeš jíst do sytosti – chraň se zapomenout na Hospodina, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“ A tady musíme říci, že Izra­elité v této víře skutečně bděli a prožívali svůj život. Nezapomínali na Hospodina a na veliké divy, které jim učinil.

            Bratři a sestry, a my se můžeme ptát: Jak to vypadá s lidmi dnes? K tomu vám povím dva příběhy, které se skutečně staly. První obrázek bude z úrazové nemocnice, kde umíral padesátiletý muž na následky těžké autohavárie. Přišel kněz, aby mu posloužil svatými svátostmi na cestu do věčnosti. Když přišel k lůžku tohoto těžce zraněného člověka, byl překva­pen radostným výrazem na jeho tváři. Zeptal se ho, co ho tak drží nad vo­dou. A umírající muž mu odpověděl: „Víte, já považuju víru v Boha za větší dar než zdraví.“  A to je odpověď hodná skutečně zralého a připraveného křesťana.

            Moji milí, v listě Židům čteme, že víra je obsahem toho, v co dou­fáme, a je přesvědčením o věcech, které nevidíme. Není větší síly, která by přenesla člověka přes to nejtvrdší v lidském životě – přes údolí stínu smrti, přes umírání. Jak překrásně o tom mluví dnešní úryvek ve druhém čtení! A znovu si uvědomujeme, že slovo Boží dnešní neděle nám nechce brát radost ze života. Naopak, Boží slovo tuto radost ze života posiluje a umocňuje. Chraň se zapomenout na Hospodina, a pak budeš mít potěšení ze všeho, co naplňuje tvůj život. Pak dokážeš vždycky všechno odevzdat – a jít.

            Bratři a sestry, a druhý obrázek bude rovněž ze života, tak jak se skutečně stal. Střední generaci zní jistě dosti povědomě jméno RNDr. Jiřího Mrázka. Byl to vědecký pracovník, popularizátor a komentátor kosmic­kých letů. Matematik, fyzik a astronom. Tento vynikající člověk a ne­smírně zbožný křesťan umíral v jedné z pražských nemocnic na zhoubný novotvar. Jeho umírání je popsáno v knize P. Benedikta Holoty „Hovory na nemocničním lůžku“. Dozvídáme se z ní, jak Dr. Mrázek všechno po­stupně odevzdával Bohu: svou práci, rodinu, svou ženu, své chátrající tělo... Všechno odevzdal, až zůstal stát absolutně chudý před Bohem. Jeho poslední okamžiky popsal spolupacient na pokoji. Po odchodu návštěvy spal až do 22 hodin. Pak vstal, mlčky se procházel po pokoji, všechno si urovnal na nočním stolku, upravil si lůžko, pak si lehl a tiše zemřel. Takto umírá člověk, který je dokonale připraven na setkání se svým Mistrem a Pánem. Je to přímo symbolické: dá všechny věci do pořádku, všechno srovná a pak odejde.

            Přátelé Boží, kéž bychom my všichni dosáhli takového stupně bdě­losti a připravenosti! Ale pro každého z nás to je možné. Jenom jde o to, abychom se snažili žít tak, že nikdy nezapomeneme na Pána Boha. A nezapomenout na Boha můžeme jen tehdy, když s ním budeme neustále spojeni, to znamená když se budeme denně poctivě a upřímně modlit. Ano, v modlitbě si můžeme nejlépe uvědomit svůj stav a můžeme upravo­vat svou životní cestu tak, abychom jednou došli do nebeského království, kde už nebude bolest, utrpení a pláč, ale kde se budeme radovat až na věky věků. Amen.