Jdi na obsah Jdi na menu
 


18. neděle v mezidobí (cykl B)

2. 8. 2015

Znamení Boha

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Jeden hluboce věřící katolík cestoval vlakem. V rychlíkovém kupé seděli jen dva – on, a naproti němu sympatický blonďák, který studoval Vysoké učení technické. Chvíli bez zájmu listoval v jakémsi časopise, a pak se zdvořile zeptal našeho věřícího katolíka: „Co to čtete zajímavého?“ A dostal odpověď: „Velice zajímavou knihu – výklad Nového zákona.“ V tom okamžiku projevil student živý zájem a začal se vyptávat na víru, křesťanství a na Boha. Vyprávěl, že má věřící přátele a že jim někdy docela tu jejich víru závidí, ale on sám jaksi věřit v Boha nedokáže.

            Moji milí, náš věřící člověk se ho zeptal, co mu brání v tom, aby uvěřil v Boha. A ten student techniky se jal vyprávět, že má pocit, jako by se víra v Boha nějak příčila zdravému rozumu. Ať dělá, co dělá, vždycky dojde k závěru, že Bůh je jen jakýmsi výplodem lidské fantazie. Kdyby tak nějaký vědec přinesl nezvratný důkaz Boží existence, například družicové snímky jeho postavy nebo videozáznam z nebe! To by pak bylo něco! Pak že by i on určitě uvěřil. Ale takhle nechce být zkrátka lidem pro smích – při modlitbě by si připadal jako jeho soused, který si nahlas povídá se svým jezevčíkem a s kytkama v květináči.

            Bratři a sestry, jak ten zajímavý rozhovor ve vlaku dopadl, nevíme. Ale zajisté známe podobné názory ze svého okolí a života. Je to stejné ba­lení, které už dlouho zaznívalo z úst ateistů. Víme, že je také dost lidí, kteří by rádi ukázali světu třeba to, co ukázal prorok Eliáš na Karmelu. Něco ohromujícího, něco zvláštního. Křesťané by si pak určitě oddychli a všem ateistům i skeptikům by určitě „sklaplo“. Pak by o Boží existenci nebylo pochyb.

            Moji drazí, je nám ovšem jasné, že všechny tyto a podobné názory jsou směšné a ve své podstatě naprosto nesmyslné. My totiž dobře víme, že hřích dokáže člověka tak zaslepit, že ho ani jasný důkaz Boží moci a lásky nepřiměje k poslušnosti. A událost dnešního evangelia je dokonalou ukáz­kou pravdivosti tohoto tvrzení. Mnoho lidí šlo za Ježíšem, aby slyšeli, co říká, a viděli, co dělá. Dokážeme si představit, jak byli nadšení, když uvi­děli tak neuvěřitelný div – zázrak rozmnožení chleba a nasycení zástupů. Jenomže se ukázalo, že lidé vůbec nepochopili ani neuvěřili, a dokonce jak víme, někteří po Kristově eucharistické řeči od něho znechuceně odešli.

            Bratři a sestry, všimněme si zde právě toho nejdůležitějšího mo­mentu. Který to je? — Janovo evangelium, z něhož pocházejí naše úryvky, nazývá tento zázrak rozmnožení chlebů znamením. A to je nesmírně důle­žité, přímo klíčové slovo: ZNAMENÍ. Pán Ježíš chtěl lidem něco ukázat. Tomuto zázračnému nasycení porozumíme jen tehdy, až poznáme, co nám všem tím chtěl ukázat. Kristus Pán nám tím ukazuje pravý život, ukazuje nám nebe, ukazuje nám spojení s nebeským Otcem. Ukazuje nám nový vztah k Bohu, který je možný jen skrze Ježíše Krista. Je to znamení, je to důkaz, který ukazuje tam, kde lidé hledají odpovědi na všechny otázky.

            Moji milí, a teď se nacházíme v poznání, kdy lidé zkrátka nemají na to, aby tento důkaz uviděli. Představte si ze života takovouto situaci: Máme před sebou dvouletého chlapečka, kterému chceme ukázat něco v dálce. Víme, že to není tak jednoduché. Chlapeček se bude dívat na váš ukazováček. Vy se budete snažit zoufale jeho pohled odvrátit a upřít tam do dálky. Váš ukazováček samozřejmě není to podstatné. Jak ovšem víme, v určitém věku upoutává dítě pouze to nejbližší, co vidí, a tak se malé dítě bude dívat jen a jen na ten ukazováček.

            Bratři a sestry, a přesně v této situaci se ocitl Pán Ježíš. On chtěl tím znamením ukázat, že začíná všem lidem doba spásy, zaslíbená již ve Starém Zákoně. S ním přichází Boží království k lidem. Teď je zde Bůh ve své moci. Apoštolu Filipovi to řekl jasně: „Filipe, kdo vidí mne, vidí Otce.“ Co chcete ještě vidět? Vždyť se pořádně podívejte! Židé těch znamení vi­děli ještě více. A přesto řekli Ježíšovi: Chceme vidět znamení z nebe. Co­pak to znamení neviděli? Oni byli fascinováni ukazováčkem, a nedovedli se zadívat až tam, kam Pán Ježíš ukazoval!

            Moji drazí, a to ještě není všechno. Ještě je zde víra, kterou Kristus Pán blahoslaví: „Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili!“ Ono to platí i pro nás. Je dnes dost těch, kteří by chtěli od Pána Ježíše nějaký zvláštní důkaz. Někteří s Ježíšem doslova vyjednávají: Když mě uzdravíš, budu vědět, že opravdu existuješ. Když projevíš svou moc v mém životě, budu v tebe vě­řit. Jenomže Pán Ježíš už všechno potřebné učinil. On šel kvůli nám a kvůli našim hříchům až na kříž. Tak dokázal svou lásku. Pozval nás k víře. Otevřel nám nebe. A tak ho nenuťme, aby se nám stále nějak „extra“ před­váděl!

            Přátelé Boží, porozumět a pochopit Chléb života je i dnes záleži­tostí víry. Ale víra, která se upíná k něčemu mimořádnému, která vyžaduje zázraky a znamení, se vystavuje nebezpečí, že nebude pokorná a že brzy zpovrchní. Víra – to je něco úplně jiného, než závěr dlouhé řady přesvěd­čivých důkazů. Víra – to je absolutní spolehnutí se na Boha. A tak vy­znejme dnes každý z nás: Pane, já věřím! Vždyť když se dobře dívám a dobře poslouchám, potom i dobře vidím Tebe, Pane, jenž žiješ a kraluješ od tohoto času až na věky věků. Amen.