Jdi na obsah Jdi na menu
 


17. neděle v mezidobí (cykl C)

28. 7. 2013

Modlitba a křesťanské poslání

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Boží slovo dnešní neděle hovoří o modlitbě a o poslání nás, křesťanů.

            V lidském životě se často stává, že je někdo vyslán jako posel špat­ných zpráv – jako posel smutku. K tomu vám povím malý příběh, který mi kdysi vyprávěl starý zkušený kněz, nebohý Mons. Alois Pekárek.

            Jeden mladý člověk dokončil vysokoškolská studia, a vydal se s partou kamarádů do zahraničí. A náhle do jeho farnosti přišla zpráva, že měli po cestě nehodu, a ten mladý muž v nemocnici zemřel. A byl to právě farář, který měl smutné poselství předat rodině.

            Doma byla jen maminka toho chlapce. Podívala se knězi do obli­čeje, naplněného zármutkem, a ihned vycítila, že se něco stalo. Zeptala se přímo na svého syna. Kněz tiše přikývl a opatrně vyprávěl, co se dozvěděl z telefonického rozhovoru. Lékaři dělali všechno, co mohli, ale marně. Bůh určil jinak. Povolal si chlapce k sobě na věčnost.

            Matka poprosila kněze: Počkejte ještě chvíli. Manžel přijde brzy. Bude to pro něho hrozné. Celý svůj život zaměřil na syna. V poslední době měl radost, že chlapec dosáhne svého cíle. Pak bychom si my dva mohli uspořádat život snadněji a radostněji. Ale teď – všechno nadarmo!

            Mons. Pekárek dodal: „Byl to jeden z nejhorších úkolů mého ži­vota. Předat otci poselství smrti. Dovedl jsem se dobře vcítit do muže, je­hož životní cíl byl jedním rázem zničen. Otec naříkal jako smyslů zbavený: Nechci, aby byl mrtev... nechci... Zůstal jsem s nimi ještě chvíli a snažil se je uklidnit a aspoň trochu potěšit.“

            Moji milí, takové příběhy psané životem jsou dnes velmi časté. Někdy tomu smutnému závěru předchází náš modlitební zápas. Smlou­váme s Bohem, snažíme se najít alespoň nějaký argument, aby se všechno změnilo.

            V takové podobné situaci se ocitl Abrahám, jak jsme o tom slyšeli v Božím slově. Poslové mu sdělili Boží rozhodnutí zničit hříšná města. Ať už to dopadlo, jak to dopadlo, na celé té události se ukazuje trojí poselství, trojí vážné poučení i pro nás pro všechny:

            Jako první poučení se ukazuje, že v Abrahámovi dojdou požehnání všechny národy. Dokonce i Sodoma a Gomora mohly dojít požehnání a záchrany, kdyby ukázaly aspoň trochu víry a snahy po obrácení. Avšak nenašel se nikdo, a tak nebylo možné tato města zachránit. Poselství smrti se naplnilo.

            Druhé poselství je poukaz na přímluvnou modlitbu. Ukazuje se, že Bůh je otevřený k přímluvě a dává člověku možnost prosit o pomoc, kde to alespoň trochu jde. Zvláštní moc přímluvy mají ti, kdo jsou Bohu milí. V národě izraelském to byli proroci a lidé poslaní Bohem. Víme, že v mno­hém pomohli a mnohé zachránili před zkázou.

            Třetím poselstvím je poznatek, že zásluhy i třeba malého počtu spra­vedlivých mohou zprostředkovat spásu mnohým lidem.

            A co z toho vyplývá, moji milí, pro nás, pro křesťany? Co si z toho odneseme do každodenního života?

            Také my máme vést modlitební zápas, máme využívat přímluvnou modlitbu. Tam, kde přicházejí poslové smutných zpráv, bychom měli při­nášet světlo naděje. Kde je to možné, vyprosit na Bohu, co se dá. Žít živo­tem spravedlivých, kteří dělají Bohu radost, a tak vyvažují to množství zla, které se na nás valí. Měli bychom prosit Boha za obrácení hříšníků. Vždyť sám Pán Ježíš v evangeliu nás k tomu vybízí a ukazuje, že to není marné. Že máme neodbytně prosit a dostaneme.

            Ale má to ještě jeden háček, který nesmíme přehlédnout. Nesmíme se domnívat, že Bůh vždycky ve všem člověku vyhoví. Když se modlíme a za něco prosíme, musí to vždy být podle Boží vůle. A Boží vůli se máme učit rozpoznávat. Proto také Pán Ježíš, když učil učedníky modlitbu Otče náš, dal do ní jasná slova: „Buď vůle Tvá, jako v nebi tak i na zemi!“

            Také praotec Abrahám nakonec poznal, že to podle Boží vůle nejde jinak. Nenašel se tam nikdo, na kom by se dala postavit záchrana Sodomy a Gomory. A právě při modlitbě, v rozhovoru s Bohem, si to uvědomil.

            Přátelé Boží, vidíme tedy, že modlitba má veliký význam. Nejen vyprošuje pomocí našich přímluv to potřebné, ale především nás vede k poznání Boží vůle. A zároveň nás, křesťany, vychovává a vede k tomu, abychom se stávali lepšími, spravedlivými a především milosrdnými a pl­nými lásky k našim bližním – od tohoto času až na věky věků. Amen.