Jdi na obsah Jdi na menu
 


16. neděle v mezidobí (cykl A)

20. 7. 2014

Trpělivá Boží láska a Boží milosrdenství

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Asi nebudeme daleko od pravdy, když prohlásíme, že problém dobra a zla – napětí mezi dobrem a zlem – bude trvat až do konce světa. Lidé si budou stále klást stejnou otázku. Ta  otázka zní:  P  R  O  Č  ?

            Moji milí, když naše srdce zaplaví bolest a utrpení, těžko uvažu­jeme s jasnou myslí a bez emocí. Vidíme v tom kus nespravedlnosti. A i když slovo Boží nám ukazuje moudrost našeho nebeského Otce, ne­jsme schopni ji plně přijmout. Zkusme se podívat na tyto problémy pod zorným úhlem dnešní bohoslužby slova.

            Bratři a sestry, první pravda, kterou nám zvěstuje dnešní evange­lium, je existence dobra a zla vedle sebe až do konce lidských dějin. Kristus Pán jasně říká, že nelze vytrhat plevel, aniž bychom tím ublížili pšenici. Jedná se o obrazné vyjádření, které nám říká toto: aby mohlo dobro v člověku dozrát, musí na něj být vyvíjen i tlak ze strany toho Zlého. Boj mezi dob­rem a zlem, to je v podstatě boj mezi Bohem a ďáblem, avšak není to boj o to, kdo z nich je silnější a mocnější. Dobře si zapamatujme, že ďábel dokáže z dobra udělat zlo, avšak jedině Bůh může i ze zla udělat dobro. To pro nás může být důkazem nejenom obrovské Boží moci, ale především důkazem TRPĚLIVÉ BOŽÍ LÁSKY a dobroty.

            Moji drazí, i když se nám Boží dopuštění může zdát jakkoliv těžké nebo dokonce naší životní prohrou, nikdy to není pravda. Bůh totiž dokáže v jediném okamžiku všechno zvrátit. Tam, kde se zdá být již všechno zni­čeno, dokáže Bůh doslova z ničeho vybudovat dobro. Proto mnohdy ne­chává věci dojít až do krajnosti. A toto dělá Bůh kvůli člověku a kvůli jeho záchraně pro věčný život.

            Bratři a sestry, druhou pravdu nám zvěstuje čtení z knihy Moud­rosti. Ujišťuje nás, že Bůh soudí v mírnosti, je shovívavý ke každému a všechno vede šetrně. A především nám Bůh dává dostatek času k lítosti, ke kají­címu jednání. To je ten úžasný rozměr Božího milosrdenství. A to je také odpověď na naši často kladenou palčivou otázku, proč někteří grázlové jsou zde dlouho a stále jim to prochází. V listě svatého apoštola Pavla Ří­manům čteme, že Bůh nechce smrt hříš­níka, ale chce, aby se hříšník ob­rátil a byl živ. Proto Bůh shovívavě a tr­pělivě čeká, a po každém hříchu dává příležitost k lítosti.

Moji milí, to ovšem vůbec neznamená, že by Bůh nedokázal zasta­vit ty grázly, u nichž není naděje na obrácení a kteří jsou předurčeni do ohně neuhasitel­ného. Ano, i to se někdy stane, že Bůh radikálně a rázně působení zla zastaví. Ovšem nikomu z nás – dů­razně opakuji: NIKOMU Z NÁS – nepřísluší takové případy posuzovat. My nikdy nesmíme o nikom říci, že určitě skončil v pekle. Naopak – na­ším úkolem a naším posláním je zvěstovat a hlásat Boží milosrdenství, a  pomáhat lidem k záchraně od smrti věčné.

            Přátelé Boží, nebeský Otec je shovívavý a každému popřává čas. Proto rostou vedle sebe na tomto světě i ve svaté Kristově Církvi lidé dobří a lidé zlí. Proto nemůžeme chtít v netrpělivosti už teď mít Církev čistou, jak to dělali ti nedobří reformátoři, kteří roztrhali Kristovu Církev na kusy. My všichni musíme postupně zrát a pracovat na sobě, abychom dozráli v takové křesťany, jaké nás chce Bůh mít. A tak jako nebeský Otec dopřává nám, tak i my musíme dopřát všem ostatním lidem čas milo­srdenství, aby­chom mohli jednou všichni vejít do věčného domova. Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.