Jdi na obsah Jdi na menu
 


14. neděle v mezidobí (cykl A)

6. 7. 2014

Kdo žije bez rady, bývá bezradný

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Jistě se považujeme za do­spělé a moudré lidi, viďte? Jistě si myslíme, že už nepotřebujeme nějaké poučování. A já se ptám: Jak snášíte všelijaké „dobré rady“ od druhých? Obyčejně nasloucháte zdvořile, ale jen jedním uchem, abyste pak rychle tím druhým všechno vypustili ven. A často si v duchu opovržlivě říkáme: No, ty mi určitě máš co radit!

            Moji milí, je zajímavé, že většina z nás je ochotna tu a tam přijmout radu od lidí, kteří jsou přibližně stejného věku. Ale naopak poslouchat nějakého „holobrádka“ nebo dokonce někoho o hodně staršího, souhlasit s názory rodičů nebo prarodičů – to nám dělá problémy.

            Bratři a sestry, povím vám malý příběh, který se skutečně stal: Je­den muž, otec rodiny, se v určitém období svého života dostal do velkých potíží. Prožíval hlubokou životní krizi. Měl závažné zdravotní potíže, navíc přišel o  dobře placené místo, a tak se brzy dostavila velice nedobrá fi­nanční situace. Velice ho to sebralo a hlavou se mu táhly chmurné myš­lenky. Bylo to na něm vidět. Jednoho dne to už jeho osmiletá dcerka ne­vydržela a zeptala se ho, proč je pořád tak smutný. Otec jí vysvětlil, že má spoustu problémů a  že mu to dělá velké starosti. To dítě se na chvíli za­myslelo, a pak mu povídá: „Neboj se, tatí, řekni to Pánu Ježíšovi a on ti určitě pomůže.“

            Moji drazí, kdo by si to byl pomyslel? Vidíte, řekli bychom – ta­ková samozřejmá věc, a přitom mu to musela poradit žákyně třetí třídy! Ano, my křesťané sice žijeme své náboženství, ale ukazuje se, že si svůj život příliš režírujeme sami. Je až neuvěřitelné, co všechno je pro nás dů­ležitější než láska Boží, která o nás ví. V problémech, které jsou naprosto nedůležité, se často utápíme. Dostáváme se do situace lidí, o kterých platí: Kdo žije bez rady, bývá bezradný.

            Bratři a sestry, a to je rozdíl mezi opravdovou moudrostí a mezi tou naší lidskou takzvaně „moudrostí“, o které hovoří v dnešním evangeliu Kristus Pán: „Velebím tě Otče, že jsi tyto věci skryl před moudrými a chyt­rými a  zjevil jsi je maličkým.“ Kdo si totiž myslí, že je „dospělák“ a ne­snáší moudrou radu, neumí naslouchat a nechce si nechat poradit, ten se jednou v životě zamotá. Ještě však máme veliké štěstí, že náš nebeský Otec je nepředstavitelně dobrý. On moc dobře ví, že nás ty naše obtíže a problémy jednoho dne zlomí, že břemena budou tak nesnesitelná, že pod nimi padneme. A proto nám skrze svého Syna Ježíše Krista říká: „Pojďte ke mně všichni, kdož se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.“

            Moji milí, určitě budeme vždycky mít s čím jít za Kristem Pánem, aby nás občerstvil. Vždyť si vezměme, v jaké to vlastně žijeme době! Tato doba od nás vyžaduje všelijaké vysoké výkony a má na nás vysoké nároky. Už samotné zajištění existence života v takzvané „moderní společnosti“, získání vzdělání, povolání, zaměstnání vede k vysokým požadavkům a vypjatým výkonům.

            Bratři a sestry, začíná to už ve školních lavicích. Po mnohých dě­tech se chce co nejlepší vysvědčení, a přitom samotné známkování ve škole nikdy nemůže být dostatečně objektivní. Když to pak děti nezvládají, všechno končí stressem, strachem a hrůzou a bohužel se obje­vují i sebevraždy dětí. Rodiče mají nervy z toho, když se snaží dostat děti na vyšší stupeň školy, dopomoci jim k lukrativnímu místu nebo jim aspoň najít jakés-takés vhodné zaměstnání.

            Moji drazí, a jak je tomu u nás dospělých? Dospělí mívají problémy s místem, s různými přeškolováními a tak podobně. Mnozí podnikatelé – mafiáni si myslí, že musí za každou cenu zbohatnout, a přitom to vůbec není tak jednoduché. Daně a různé platby ho drží hodně nízko – pokud zůstane ovšem poctivý a spravedlivý. A tak by tomu mělo být, ale většinou tomu tak není. Podnikatelé – mafiáni se ze svých zaměstnanců snaží do­slova sedřít kůži, mnohdy bez ohledu na svěcení svátečního dne, a ještě lidem řeknou: Když se ti to nelíbí, tak můžeš jít. 

            Bratři a sestry, a tak tlak v této rádoby moderní kapitalisticko-komunistické společ­nosti bývá tak silný, že lidé mnohdy nespí strachem, starostmi, aby přece jen nepadli pod kola rozjetého rychlíku, zvaného „vyšší standard“ či „vyšší výkon“. Každý člověk se čas od času ocitne před otázkou: Co s tím nesnesitelným břemenem mám dělat? Je pro člověka aspoň někde ostrůvek klidu, aby se mohl nadechnout?

            Moji milí, ten ostrůvek klidu tady opravdu JESTIŤ! Jako věřící katolíci bychom měli vědět, že ten ostrůvek klidu najdeme u našeho Pána Ježíše Krista. Ano, Pán Ježíš nejen potěšuje, nejen občerstvuje, ale on nás také učí. Vždyť přece říká: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srd­cem.“ Učí nás, abychom i my zůstali tichými, klidnými, abychom se ne­brali příliš vážně, nesnažili se být důležití. Bůh přece svou lásku k nám nepodmiňuje požadavkem výkonu! Daleko a hluboko za snahou podat vý­kon je touha být milován. Neuděláš-li maturitu, vaši tě už nebudou mít rádi! Nebudeš-li mít na vysvědčení samé jedničky, už si tě nebudou tak vážit! Nebudeš-li v životě dost šplhat a lézt někomu ... však víte kam, ne­budeš v oblibě. Tak uboze se chová tato „moderní“ lidská společnost! Avšak Kristus Pán nám ukazuje svého nebeského Otce, který nás miluje se vším všudy. S našimi úspěchy i prohrami. Nebeský Otec nás miluje, ať se nám daří nebo ať jsme na dně. Kdo tuto pravdu zažije, ten nikdy nebude mít strach ve své bídě přijít k Pánu Bohu pro útěchu, posilu a pomoc. A navíc u nás pomine ta  svíravá křeč – být „perfektní“, abychom se zalíbili lidem a abychom si udrželi jejich pomíjivou lásku.

            Přátelé Boží, naprosto nemá žádnou cenu, abychom se zalíbili li­dem. Naprosto nemá žádnou cenu, abychom si udrželi pomíjivou lásku lidí kolem nás. To všechno je k ničemu! My jsme uvěřili v Krista. My – křes­ťané – jsme poznali, že je zde Bůh, který nás miluje vždy a za všech okol­ností, bez jakékoliv podmínky. A kdo pozná, že je zde Někdo, který nás miluje vždycky, ten se stane svobodným, šťastným a radostným člověkem! Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.