Jdi na obsah Jdi na menu
 


11. neděle v mezidobí (cykl B)

14. 6. 2015

Základem je dobrá setba

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Jedno staré české přísloví říká, že co kdo zaseje, to také sklidí. Totéž, i když jinými slovy, nám říká Pán Ježíš: „Po ovoci poznáte je!“ Toto rozlišovací pravidlo platí vždy a všude. Platí ve výchově, platí v názorech na život i na svět.

            Moji milí, životní zkušenost nás učí, že jsou věci, které mají smysl, a že naproti tomu jsou věci, které smysl nemají. Těmi nesmyslnými věcmi jsou lež, závist, nenávist, lakomství, násilí, válka – jedním slovem všechno zlé. To vše vede nakonec do slepé uličky, to vše je odsouzeno k hanbě a k zániku. Naopak všechno dobro podle Božího řádu, jako například sprave­dlnost, ohleduplnost, láska, úcta, pravdivost, má smysl. To jsou smysluplné věci, to všechno jsou hodnoty Božího království, které nám při­nesl náš Spasitel Kristus Pán. Boží království – to je program pro celé dě­jiny lid­stva. Celé lidské dějiny musí vyústit do toho nejvyššího dobra, kte­rým je Bůh a jeho království.

            Bratři a sestry, evangelium dnešní neděle nás poučuje o tom, že Boží království je konečný smysl a cíl všeho dění na této zemi. Je proto zbytečné diskutovat o tom, kdo má či nemá pravdu. Zda věřící či nevěřící. Názory se vždycky budou rozcházet, a když lidé nemají dobrou vůli, tak se zkrátka a dobře nedomluví. Je zde však měřítko, které není věcí názoru: Je to výsle­dek – plod toho, co kdo zasel. Po ovoci poznáme, jaké je to dílo: zda dílo dobra nebo dílo zla.

            Moji drazí, zaseté seménko je jako základní zárodečná lidská buňka, ve které se předává celý život. Už v tomto zárodku je zakódován celý život. A ten se rozvíjí a zraje velmi pomalu. I on potřebuje čas růstu. My musíme v trpělivosti čekat, co z toho vyroste. Zde je důležité zdůraznit, že svou vůlí a chtěním nemůžeme už růst ovlivnit.

            Bratři a sestry, tento obraz o tajemném růstu používá Pán Ježíš o Božím království. Je podobné jako růst seménka. Je-li zaseto dobré sémě, bude velice dobrý předpoklad, že i úroda bude dobrá. Zkusme toto nyní aplikovat do lidského života. Často přicházejí rodiče a stěžují si na své ratolesti: Vždyť jsme těm dětem dali všechno – život, zajištění ži­vota, pip­lali jsme je, snažili se je i dobře vychovat, na školu jsme je dostali, atd. atd. Ale jak je to možné, že se nám najednou nevydařily?

            Moji milí, je zde položena závažná otázka. Jakou odpověď na ni můžeme dát? Jisté je, že každý má dobrý úmysl, ale otázkou je, co jsme ve skutečnosti vlastně zasévali? Byla tam seménka dobra a lásky k Bohu? A když se nad sebou upřímně zamyslíme a poctivě si odpovíme, pak zjistíme, že ne vždy tomu tak bylo. Někdy nemusí být úplně vinni jen rodiče. Stane se, že do dětí zasévá i někdo cizí zlo a špatnost. Toho jsme byli svědky v uplynulých 40 letech totality, kdy bolševická škola zasévala do čistých dětských duší jedovaté ďáblovo sémě.

            Bratři a sestry, zamysleme se nyní nad tím, co je tím dynamismem – tím „hnacím motorem“ v křesťanské výchově. A zjistíme, že to není nic jiného, než mít čistou duši. Když rodiče jsou sami v milosti posvěcující, potom je výchova jejich ratolestí dobrá, protože kolem sebe i na své děti přenášejí dobro a sílu Božího působení. Ale když rodiče žijí špatně a ve hříchu, když lžou, podvádějí, kradou, nedokážou být skromní a jsou bez­charakterní, potom je výchova jejich ratolestí zlá, protože kolem sebe i na své děti přenášejí zlo a ďábelskou sílu.

Moji drazí, a tady vidíme obrovský rozpor ve výchově dětí. Když rodiče, kteří sami žijí špatně, svým dětem vyprávějí: musíš být hodný, mu­síš žít dobře, jaká to může být setba? Jistě chápeme, že na slovech zdaleka tolik nezáleží, ale záleží na tom, co svým životem zaséváme. Co kdo za­sévá, to také sklízí. Pokud chceme skutečně objektivně posoudit nezdar výchovy, nedobré plody našeho snažení, pak bychom museli dobře znát celé dějiny života rodiny, kde člověk vyrůstal.

Bratři a sestry, mít třebas i pěkné cíle a ideály, ale přitom k tomu po­užívat nečestných prostředků – to se rozhodně nevyplácí. Tento zákon nám vyvstává před očima, když se díváme na stav lidské společnosti, kam to až dnes došlo. Je zbytečné nadávat a hněvat se, že jsme dnes v těžkých pro­blémech a krizích. Když při pohledu nazpět všichni víme, co se zasé­valo a jak se to zasévalo. „Po ovoci poznáte je“, říká Pán Ježíš. Proto je jasné, že to není věc názorů, ale je to záležitost výsledků, plodů, ovoce.

            Přátelé Boží, Pán Ježíš na této zemi zasel seménka Božího králov­ství. A v podobenstvích nám naznačil, že se rozroste do velikých rozměrů. Že uzraje ke žni. Že bude oddělena pšenice od koukolu. Ale to všechno se stane tehdy, až nebeský Otec – Hospodář uzná, že všechno dozrálo ke žni. Mějme tedy pevnou důvěru a buďme si jistí, že Bůh zasel dobře. I když my ten tajemný růst často nevidíme. Ono Boží království přesto roste a nikdo z nás neví ani jak. Spoléhejme se na nebeského Otce, který skrze svého Syna buduje mezi námi své království. My sami jsme slabí a bez Boží po­moci bychom dokázali velice málo. Můžeme se však přičinit, abychom si za­sloužili pomoc Toho, který byl, který jest a který bude až na věky věků. Amen.