Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. NEDĚLE ADVENTNÍ (cykl C)

2. 12. 2012

Doba tajemného očekávání

            Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes vstupujeme do nového liturgického roku. Začíná posvátná doba svatoadventní. Tato doba, kterou dnes začínáme, je dobou tajemného očekávání. Vede nás k zamyšlení se nad svým vlastním životem. K takovému pohledu na sebe, do svého vlast­ního nitra, je potřeba, abychom odešli někam do samoty a abychom se zti­šili. Jedině pak budeme vnímat to, co je lidským očím skryté.

            Moji milí, do hlubiny tajemství může člověk vidět jedině pohledem srdce. Jistě znáte půvabnou a úžasnou knížku nejen pro děti, kterou napsal francouzský spisovatel Antoine de Saint-Exupéry – Malý princ. V této knížce svěřuje liška malému princi své tajemství: „Mé tajemství je úplně prostinké. Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné. Ať už je to dům, hvězdy nebo poušť – to, co je dělá krásnými, je nevidi­telné.“ Není na škodu si častěji připomenout tuto velikou pravdu. Protože takovýto způsob pohledu je dnešnímu modernímu člověku cizí. Dnešní člověk bývá často povrchní, nedokáže vidět za věci, za události, a nedo­káže odhalovat jejich hlubší smysl.

            Bratři a sestry, posvátná doba svatoadventní před nás staví tajem­ství Pánova příchodu. Slovo „advent“ znamená „Pán přijde“. Víme, že tento Pánův příchod je několikerý. Nejen ten první, který si připomeneme a znovu zpřítomníme o Vánocích. Ale jsou také jeho příchody ve svátostech, abychom prožívali účinky spásy, kterou Kristus Pán vykonal a na nás stále vykonává. Nyní, na počátku adventní doby, si připomínáme především Pánův příchod eschatologický – to znamená jeho příchod závěrečný, na konci časů. Říkáme mu druhý Kristův příchod.

            Moji drazí, dnešní evangelium před nás staví skutečnost konce světa a druhého příchodu Pána Ježíše. Položme si dnes otázku, jak se k tomu máme správně postavit. Kdo pozorně sleduje slova dnešních kaza­telů, povšimne si, jak mnozí říkají z opatrnosti: Podíváme-li se do historie, uvidíme, že taková období, kdy se už čekalo a mysleli si, že je to už tady – taková období už zde mnohokrát byla, a život nakonec šel dál. Rád bych na tomto místě zdůraznil, že toto není správný postoj k druhému příchodu Páně. Vůbec totiž není podstatné a důležité, KDY Pán přijde – jestli to bude velmi brzy anebo to bude trvat ještě hodně dlouho. Podstatné je, že my křesťané bychom měli Pána očekávat TADY a TEĎ, z celého srdce bychom měli toužit po jeho druhém příchodu, a připravovat se na tento druhý příchod modlitbou, prací pro Boží království a toužebným voláním: Marana tha – přijď, Pane Ježíši!

            Bratři a sestry, pro věřícího křesťana by měl být příchod Páně před­mětem veliké naděje, toužebného očekávání, kdy se konečně zjeví Boží sláva a skončí tento svět zla. A tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou.

            Moji milí, Pán Ježíš už jednou přišel a svým křížem začal budovat nový svět, ve kterém by bylo lidstvo šťastné. Mnoho lidí však o toto pravé štěstí nestojí. Vytvořili si svůj vlastní svět – svět bez Boha. Moderní člověk si myslí, že na všechno stačí se svým pokrokem, vymoženostmi vědy a techniky, a ekonomikou. V tom však není spása a my křesťané to dobře víme. Na konci věků bude definitivně obnoven Boží řád a začne viditelně vládnout Boží království. Všichni lidé budou muset uznat, že jedině Bůh je pravým štěstím člověka.

            Bratři a sestry, porozumět dnešnímu evangeliu není snadné. Nevěří­cím lidem by asi připadalo jako nějaká strašidelná pohádka pro děti nebo pro  naivní lidi. Copak je možné, aby zanikl tento svět, do kterého investo­vali lidé všech věků a generací tolik energie? Copak je možné, aby přišly takové apokalyptické hrůzy, které způsobí totální zánik světa? Že to možné JE, o  tom nemusíme pochybovat ani na chviličku! Vždyť jsme byli svědky katastrofálních záplav a lidé mohli zakusit, že člověk přijde o všechno, aniž se stačí nadechnout. Tak ovšem smýšlejí materialisté. My jakožto křesťané se musíme naučit vidět duchovníma očima. To je ten pohled srdce, o kte­rém jsem hovořil na začátku. A zde je nutné správně porozumět. Pama­tujme si, že žádná energie, kterou člověk z lásky a pro dobro investoval, se nikdy neztratí!

            Moji drazí, v dokumentu II. vatikánského koncilu Gaudium et spes, čili Radost a naděje, čteme k závěru lidských dějin tato slova: Láska a její dílo zůstane. Všechno bude jednou přetaveno Boží energií, všechno bude proměněno a přetvořeno v nová nebesa a novou zemi, od Boha sestoupí nový Jeruzalém a Bůh bude všechno ve všem. A tak konec světa bude zje­vením toho, co jsme láskou posvětili, co jsme dobrého chtěli, co v milosti Boží v obětech vytváříme, zač v modlitbě prosíme a co se nakonec přes veliké bolesti a překážky v plnosti uskuteční.

            Přátelé Boží, kéž se pro nás tato posvátná doba svatoadventní stane příležitostí upravit si svou životní cestu. Kéž se nám projasní ten správný pohled srdce na tajemství věcí a událostí. A především kéž v nás vzroste naděje v to veliké a krásné, co pro nás dobrý Bůh připravil. Vždyť přece náš nebeský Otec si jednoho každého z nás ve svém Synu Ježíši Kristu vepsal do  svých dlaní, aby na nás nemohl zapomenout. Ejhle, Hos­podin přijde a všichni svatí jeho s ním, a bude v den onen světlo velké. Aleluja! Amen.