Jdi na obsah Jdi na menu
 


Maria a všední den

23. 5. 2015

            Milovaní bratři a sestry, drazí ctitelé a děti Panny Marie! Poslyšte zážitek našeho vrstev­níka, který nechodí do kostela: „Doma jsem nábožensky vychováván nebyl – sotva pokřtěn. Ale tyhle věci mě zajímaly. Kolikrát jsem si říkal, že na tom náboženství přece jen něco musí být. Nějaká síla, která člověku dává jistotu, jednotu, mravní měřítka, impulsy a tak. Zašel jsem si v neděli do kostela, že snad tam tomu přijdu na kloub. To víte, koukal jsem hlavně po lidech, co to s nimi dělá. Byl to silný dojem. Všichni byli takoví tiší, soustředění, laskaví, tváře jako vymydlené, něčím rozsvícené. A tu jsem ke svému překvapení mezi nimi zahlédl chlápka, kterého dobře znám. Taky měl tu vymydlenou, rozjasněnou, pobožnou tvář. Jenže z každodenního styku ho znám jinak. Jako ustavičného mrzouta, nesnášenlivého protivu, o kterém bych nikdy netušil, že má taky něco společného s Pámbíčkem. No, a tak jsem byl v kostele poprvé a naposled. Došel jsem k přesvědčení, že vám tam jde jen o nějaký sebeklam, nebo o nějakou chvilkovou atrakci, takhle na neděli. Ale s životem že to nemá nic společného.“

            Moji milí, co k tomu dodat? Zdalipak je na nás také k rozpoznání, že máme taky něco společného s Pánbíčkem? Neočekávají od nás lidé se samozřejmostí něco, v čem je zklamáváme? Chceme a máme vším tím, co děláme, svědčit o Kristu Pánu. Ale co když jsme svědky falešnými? Bohu k hanbě a lidem k pohoršení? Jinak v neděli v kostele – jinak ve všední den mezi lidmi.

            Bratři a sestry, podívejme se nyní na Pannu Marii, na tu obyčejnou chudou dívku z Nazareta. Jak asi vypadala její všednodenní tvář, když ji zrovna nepozvedala k oltáři? Co my vlastně o historicky existující Marii z Nazareta víme? Vždyť nejen o ní, ale ani o Pánu Ježíši, nemáme žádný podrobný životopis. Evangelia – to jsou jen příležitostné zprávy. Říkají nám mnoho, ale vůbec systematicky nelíčí životopis ani Kristův, natož pak Mariin. Starověk totiž takový způsob životopisů vůbec neznal. Soustředil se jen na podání toho, co hrdina učil nebo co velikého vykonal. V tom ani evangelia nečiní oproti starověkým životopisům výjimku.

            Moji drazí, přesto však víme dost, a naše obrazotvornost nám vy­datně pomáhá, abychom si dokázali představit všechno podstatné ze způ­sobu života Panny Marie. Představme si ji jako prostou ženu řemeslníka z chudých vrstev židovského obyvatelstva. Představme si ji, jak uklízí, pere, vaří, chodí vážit vodu, jak sedá u mlýnku, aby připravila mouku na denní chléb, jak je v jednom kole každodenních povinností. Vysvitne nám pak, že její svatost, na kterou i evangelia narážejí, nezáležela v tom, že Maria konala nějaké neobyčejné věci, nýbrž v tom, že všechny obyčejné věci konala neobyčejně dobře a správně. V práci i v modlitbě, o samotě i mezi lidmi.

            Bratři a sestry, a právě toto se chce i po každém z nás. Úctu a lásku k Panně Marii musíme projevit nejen v kostele, ale i ve všedním životě. Když nás nepovznáší společná mariánská píseň, ale hučí nám do uší rachot strojů, hluk v kanceláři nebo dětské povykování. Právě zde se máme osvědčit. Když se lopotíme s prací. Když nás leccos dráždí ke zlosti na lidi kolem nás anebo na nás samé.

            Moji milí, bída našeho křesťanství spočívá v rozporu mezi nedělí a všedním dnem. Náš úkol je v tom, abychom ten rozpor stále překonávali. Jeden moudrý muž napsal: „Neštěstí našeho věku není v tom, že existují ateisté, nýbrž v tom, že naše víra není silnější.“ A jestli se nám zdá, že síly zla jsou ve světě stále na postupu, pak pokorně doznejme, že jsme nechali zlo proniknout do nás samých, a tím i do světa.

            Bratři a sestry, a co proti tomu můžeme dělat? Především se zamys­leme nad svým všedním dnem. Nad tím, jak v něm plníme Kristův příkaz lásky. Může nám stačit, že nevraždíme, nekrademe, nesmilníme a nepod­vádíme? Dokážeme se stejně tak zdržovat i nesvárů, pomluv, nesnášenli­vosti a  neústupnosti, nedbalosti v plnění svých stavovských povinností, samolibé přecitlivělosti, náladovosti či lhostejnosti k druhým? Umíme ro­zeznat své viny i v takovémto zpovědním zrcadle?

            Přátelé Boží, o prvních křesťanech čteme v Aktech apoštolských toto: „A byli oblíbeni u všeho lidu.“ Podle slov Páně máme být solí země. Ta sůl země je v tom, že máme do neklidu vnášet pokoj, do křivd sprave­dlnost, do sobectví a lhostejnosti lásku. Dnes i zítra, v rodině i v práci. Zkrátka – vytrvale přenášet svou nedělní víru do každodenního života. A to je ten nesnadný křesťanův všední den. Pro jeho posvěcení si chodíme do kostela za Kristem Pánem. A Panna Maria rozdíl mezi chrámem a všedním dnem neznala. Ale zná nás – své děti – a dobře ví, že pro nás to je úkol těžký. Prosme Pannu Marii, aby se přimluvila u svého Syna za milost víry a radostné srdce pro náš všední den. Ó, Maria, beze hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme! Amen.