Jdi na obsah Jdi na menu
 


Moje duchovní služba v Kardašově Řečici a okolí aneb P. Jan Špaček se představuje...

1. 7. 2010

Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Ke konci měsíce června jste se rozloučili se svými duchovními pastýři – s P. Mariuszem Klimczukem v Kardašově Řečici, Pluhově Žďáru a Dírné, a s P. Tomaszem Piechnikem v Deštné. Oba tito polští kněží vám obětavě sloužili přesně čtyři roky. Je to v životě farnosti i v životě lidském dosti dlouhá doba na to, aby zde zanechali kus svého srdce. A tak v první řadě patří mé poděkování právě jim. Děkuji těmto mým spolubratřím za vše, co pro vás vykonali a do dalšího života jim přeji jen to dobré. Vyprošuji jim Boží požehnání a mocnou ochranu a přímluvu naší nebeské Matky Panny Marie.

Ke dni 1. 7. 2010 jsem byl odvolán biskupem českobudějovickým Mons. Jiřím Paďourem OFMCap. z úřadu duchovního správce ve farnostech Mirovice, Čimelice a Pohoří, vše vikariát Písek, a k témuž datu ustanoven duchovním správcem ve farnostech Kardašova Řečice, Deštná u Jindřichova Hradce, Pluhův Žďár, vše vikariát Jindřichův Hradec  a ve farnosti Dírná, vikariát Tábor. — Tolik oficiální znění úředního dokumentu Biskupství českobudějovického...

Co to pro mne znamená? V Mirovicích a okolí jsem působil od 1. října 2004, čili téměř šest let. Také já jsem ve svých bývalých farnostech zanechal veliký kus svého kněžského srdce. Když jsem byl před osmi roky vysvěcen na kněze, sliboval jsem svému biskupu-světiteli i jeho nástupcům úctu a poslušnost. A tak když mne v nedávné době oslovil můj otec biskup s tím, že bych měl sloužit v Kardašově Řečici a okolí, nemohla býti moje odpověď jiná, než že toto poslání přijímám.

A tož mě tady, moji milí farníci, máte!  Protože se dosud neznáme, rád bych se vám všem alespoň trochu představil jako váš nový duchovní pastýř. Musím se vám přiznat, že ačkoliv su Moravák, a to dokonce ze sousedního okresu (z Třebíče, jak o tom budu ještě mluvit později), v Kardašově Řečici jsem nikdy předtím nebyl. Budu mít tedy co poznávat. Hlavní je, když zde najdu dobré lidi, jako jsem je dosud našel všude tam, kde jsem působil…

Ale to jsem začal jaksi od konce. Jak praví klasik – počněmež od Adama. Tak tedy jmenuji se Jan Špaček a světlo světa jsem spatřil 9. července 1963 v Třebíči na jihozápadní Moravě. Od svých pěti let jsem ministroval v nádherné románsko-gotické bazilice sv. Prokopa v Třebíči, která je zařazena do fondu evropských kulturních památek UNESCO. Po vystudování gymnázia v r. 1982 jsem se přihlásil na Vysokou školu chemicko-technologickou do Pardubic, kterou jsem absolvoval v letech 1982-1986 a byl jsem promován inženýrem chemie.

Po promoci začala poněkud „dobrodružnější“ část mého života. Narukoval jsem na vojnu do Liberce k chemickému vojsku, a zde mi bylo nabídnuto, abych se stal vojákem z povolání. Přijal jsem tuto nabídku a byl jsem ustanoven jako náčelník chemického vojska letecké základny v Náměšti nad Oslavou nedaleko mé rodné Třebíče. Zde jsem sloužil od r. 1987 až do r. 1995. Dnes nelituji těch osmi let strávených na vojně, protože jsem získal cenné zkušenosti o lidských charakterech. Poznal jsem totiž, jak někteří „zarytí soudruzi“, kteří se mne zpočátku pokoušeli nalákat za člena komunistické strany (avšak vždy bez úspěchu), se po listopadu 1989 prudce obrátili, začali odhazovat stranické legitimace a stali se z nich horliví „rádoby-demokraté“. To už jsem věděl, že na vojně rozhodně do důchodu nezůstanu.

Rozhodujícím zlomem v mém životě bylo přijetí svátosti biřmování. Stalo se tak na svátek apoštolů Petra a Pavla – 29. června 1992 v Třebíči. Milostí Ducha svatého jsem začal rozpoznávat volání ke kněžské službě, což nakonec vyústilo v pevné rozhodnutí stát se Kristovým knězem. A tak jsem se rozloučil s vojenským životem a přihlásil jsem se na Cyrilometodějskou teologickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, kde jsem studoval v letech 1995-2001. V červnu 2001 jsem studia zakončil a byl jsem promován magistrem teologie.

Po promoci jsem opustil rodnou Moravu a odešel do regionu, který jsem měl rád odmalička – do jižních Čech, konkrétně do Písku. Na svátek Narození Panny Marie – 8. září 2001 – mne otec biskup Antonín Liška vysvětil v Českých Budějovicích na jáhna a 11. května 2002 nastal nejdůležitější a nejkrásnější den v mém dosavadním životě: v kostele Povýšení sv. Kříže v Písku mi otec biskup Liška udělil svátost Kristova kněžství. Přes dva roky jsem byl kaplanem v Písku a od 1. října 2004 jsem byl ustanoven jako duchovní správce pro farnosti Mirovice, Čimelice a Pohoří, kde jsem sloužil až do června letošního roku.

Moji drazí farníci, pevně věřím a doufám, že se mi mezi vámi bude líbit, že i vy mne mezi sebe dobře přijmete a že budeme všichni navzájem spolu dobře vycházet. Nesu vám své kněžské srdce na dlani. Každý v něm bude mít místo – předně ti, kdo hodně trpí, kdo potřebují hodně milosrdenství: chudí, nemocní, hříšní. Nesu vám všechny vlohy a schopnosti, které mi Pán Bůh dal, abych vám mohl posloužit na cestě k Bohu. Nesu vám kněžskou moc: moc sloužit mši svatou, udělovat svá­tosti, žehnat a světit. Je mým úkolem střežit mravní zákon – Desatero, brá­nit křehkou hranici mezi dobrem a zlem. Doporučovat svornou lásku a odstraňovat nenávist a rozbroje, upevňovat rodiny a varovat před mravní nevázaností, šířit pravdu a potírat lež, vést k poctivé práci a varovat před krádeží. Přišel jsem mezi vás ne proto, abych vám vládnul, ale proto, abych vám podle svých sil a s pomocí Boží sloužil.

Jsem otevřený pro vaše náměty, rady a připomínky. Rád s vámi budu vést dialog o tom, jak co nejlépe vést pastoraci v našich farnostech a jak co nejvíce zkvalitňovat a prohlubovat duchovní život. Pokud jde o řízení farností v oblasti logistiky (stavební, technické, finanční a účetní záležitosti), jsem z titulu své funkce statutárním zástupcem farnosti s plnou a nedelegovatelnou odpovědností. Církev není řízena na principu demokratickém, ale hierarchickém. V oblasti logistiky samozřejmě uvítám radu či pomoc od zkušených a věcí znalých farníků, nemohu však přijmout nějaké formy kontroly či dokonce přímého zasahování do logistického řízení farností. Z výkonu své funkce jsem totiž odpovědný pouze svému diecéznímu biskupovi. Toto jsem chtěl zdůraznit hned na počátku své duchovní služby u vás, aby v budoucnu mezi námi nedocházelo k nedorozumění a ke zbytečným konfliktním situacím...

Přátelé Boží, všechny schopnosti, které mám, jsou Božím darem a nezaslouženou milostí Boží. Já sám jsem jen obyčejný člověk – služebník nehodný a neužitečný. Krásně a výstižně to vyjádřil svatý apoštol Pavel: „Milostí Boží jsem to, co jsem.“ A tak vám všem ze srdce + žehnám, prosím o vaše modlitby a těším se na dobrou spolupráci s vámi se všemi.

Váš služebník a duchovní otec P. Jan Špaček